Výstup na Dachstein byl s přespáním na Adámku a při krásném počasí prvního podzimního dne opravdu pohodový. Čerstvý sníh nevadil. Vyšli jsme s Ondřejem z chaty v 7 a vrátili se před 12. i s focením a svačinkou na vrcholu a krátkou přestávkou na slaďoura v sedélku. A to jsme před spaním měli víno a poslouchali historky starých horských vlků.
K Seewandu:
Stěna není lehká, ale z druhé strany přehnané obavy nejsou na místě. Představa čistého vápencového stěnového lezení v exponovaném terénu se nenaplnila, takových částí je spíše menšina. Oklouzané a zabahněné stupy v ostatních úsecích a přechodech jsou opravdu nepříjemné. Na rozdíl od poznatků na lezci.cz (doporučena lehká sportovní obuv) jsem si blahořečil za pohory (robustní kožená Lowa, určená spíš na ledovec, sorry za reklamu). Pokud sportovní obuv, tak nízké trekové pohorky s vibramem.
Na čas 3:40 jsem jako Tatík “pyšný” (i když to není to podstatné), ale Ondřeje jsem svou dýchavičností, obavami z rozložení sil a pravidelným doplňováním energie a tekutin dost zbrzdil. Vyběhl by mnohem dříve. Ještě dojem ze stěny: asi tak první třetinu (až nad Doppel Dach) jsem byl křečovitý a zadýchaný, pak se mi lezlo mnohem lépe, obávaný Am Pfeiler se mi těžký nezdál, i když únava v rukou narůstá, ke křečím po krátké pauze nebylo daleko, pak “se to rozlezlo”. Hezké pasáže jsou Putzband a Am Igel (jestli nepletu ty názvy).
Autorům cesty bych poděkoval, o jejím vedení jistě přemýšleli. Jako cesta sportovní kategorie je to hodnotná atrakce. Dolomitické ferraty jsou dle mého soudu krásnější, přirozenější. Vyzdvihl bych dobré jištění - dostatečné, ale ne přehnané. Tam, kde je vyhovující stup, není narvané zbytečné železo, žádné žebříky ap. (jako na Prielu, Alpspitze..), to jsem ocenil. Tam, kde se zdálo, že stup na první pohled chybí, jsem nakonec vždycky nějaký našel. Cestou k chatě, kde "absolventi" Seewandu dostanou truňk zdarma, jsou krásné výhledy na oblast Dachsteinu. U chaty potěšila pasoucí se prasátka. Cesta dolů je lepší lanovkou, pěšky nuda.
Ondřejův komentář.
