Ze skriptu:
"Doslovný překlad původního titulu je Skrytý život slov. Podle Coixetové někdy slova na cestě z mysli na jazyk zmizí. Její film je o ztracených slovech, jež tak dlouho putují tichem, že když se jednoho dne vyřítí na povrch, jsou k nezastavení. Autorka poukazuje i na to, že zatímco pro Hannu je ticho jedinou zbraní, jíž se dokáže bránit světu, Josef naopak vzdoruje osudu pouze slovy, protože jinak by se zbláznil."
Bývalá ošetřovatelka (imigrantka z Jugoslávie) Hanna - Sarah Polleyová, která pracuje jako dělnice v továrně, uteče z nucené dovolené do drsného prostředí ropné plošiny, aby se starala o popáleného muže (Josefa) - Tim Robbins, který dočasně ztratil i zrak při požáru, při kterém uhořel jeho kamarád (ten se vrhl do plamenů snad také proto, že mu jeho žena byla s Josefem nevěrná). Slepý a nemohoucí Josef se snaží komunikovat, mluvit, aby měl kontakt se světem a aby přehlušil výčitky, Hanna je uzavřená, mlčenlivá, zpočátku striktně profesní. Postupně se otevře a zjeví své strašné tajemství, jak byla krutě mučena za války v Jugoslávii. Film o vině, o vyrovnávání se s osudem, o komunikaci a významu slov. Velmi silné "tiché a komorní" drama. Síla vyprávění o mučení možná narušila komornost příběhu a dala filmu jiný rozměr - nejen vyvíjející se vztah dvou osudem postižených lidí, ale výpověď o hrůzách válečného šílenství.
Srovnáváno s Lars von Trierovým Prolomit vlny. Vyrobeno za podpory a pomoci bratří Almodovarů.
Snímek je věnován Inge Genefkeové, spoluzakladatelce Mezinárodní rehabilitační rady pro oběti mučení (IRCT), po níž autorka pojmenovala vrtnou plošinu".
