Rozervaná objetí, Pedro Almodóvar, 2009

Příběh milostného trojúhelníku herečky Leny - Penélope Cruz, režiséra Matea alias Harryho Caina - Lluis Homár a bohatého mocného muže Ernesta - Jose Luis Gomez, kterému Lena patří, je celkem tuctový. Tragédie je neodvratná. Následkem zřejmě inscenované bouračky je smrt Leny a oslepnutí Matea, který s oslepnutím mění i svoji identitu v Harryho Caina a jako slepý píše scénáře. Až po 14 ti letech se k celému příběhu vrací, když jej vypráví synovi své producentky (Mateo neví, že je i jeho vlastním synem) a věrné pečovatelky - Blanca Portillo.

Asi důležitějším sdělením Almodóvara je však jeho vztah k filmu a kinematografii. Film je o natáčení filmu, zároveň se zde pohybuje muž s kamerou, který má točit film o filmu, ale slouží jako špeh milostného vztahu ve službách mocného muže Ernesta. Ernest se pak mstí také tím, že natočený film, jehož je producentem, zničí sestříháním z nejhorších záběrů. Harry Cain se nakonec mění opět v Matea, když jako slepý dává dle svých střhačských poznámek film znovu do původní podoby (spolu s útržky skutečného příběhu a útržky roztrhaných fotografií s Lenou, které skládá jeho syn).

Závěrečná věta filmu: „Je třeba ten film dostříhat, třeba i poslepu.“

Zaujme krajina Lanzarote, interiéry, obrazy, barvy, scéna. Vynalézavé je pojetí milostných scén - záběr na pohyb nohy přes opěrku gauče, souboj mumií pod prostěradly.

Penélope je krásná a brilantní.

"Rozervaná objetí nezapřou svého tvůrce – je to film vybraně estetický, z něhož vyzařuje pedantská posedlost dekoracemi, texturou, tvarem předmětů, harmonií barev. Vydesignované interiéry luxusních bytů jsou v příkrém nesouladu s neklidným nitrem hrdinů, sopečná krajina na Lanzarote věští duševní vyprahlost, která Matea čeká. Almodóvar lpí na precizním výrazu svých herců, Penélope Cruz nabízí obdivuhodnou variabilitu rejstříků, Lluis Homár svou posmutnělou kreaci osudem ztýraného muže osvěžuje říznou sebeironií." Vít Schmarc

http://film.moviezone.cz/rozervana-objeti/recenze/

Sin Nombre, Cary Fukunaga, 2009

Prvotina mexického režiséra zaujala asi nejvíce syrovostí a náhledem do prostředí, které jen tušíme, že je. Prolíná se život gangu mladistvých a dětí, gangu se svými rituály (přijetí zasvěcením 13 vteřinového bití a kopání, děsivé tetováže, iniciace zabitím člena soupeřícího gangu), s svou bezpodmínečnou a poslušnou sounáležitostí se skupinou, jejíž porušení stíhá tvrdý trest. Druhou prolínající se linií je pokus utečenců z Hondurasu přejet Mexiko na střeše vlaku a dostat se do USA. Krátký vztah utíkající dívky Sayry s členem gangu Casperem (Willym), který se pomstil za smrt své dívky tím, že zabil jejího vraha, vůdce celého gangu, končí neodvratnou tragédií - Casper je zastřelen svým asi 12ti letým kamarádem, kterého do gangu přivedl. Snad jediný záblesk naděje je fungující telefonní číslo, na které Sayra po přechodu hranic do USA zavolá.

"Ať už Fukunaga ukazuje brutalitu mexických pouličních gangů, nebo když líčí tragické osudy běženců, jeho syrový skoro-dokumentární přístup okamžitě vtahuje a bez okolků pohodí diváka mezi odpadky, krev a bolest z definitivně zmařených lidských osudů." Petr Cífka

Nelituji návštěvy kina, i když o tom nejde moc filosofovat.