Vyprávění o slavném kritikovi jídla a restaurací, který má do dvou dnů zemřít a který hledá ve vzpomínkách chuť: "...chuť, která pulsuje mým srdcem, ....chuť, (která) je skutečnou a jedinou pravdou celého mého života a v níž spočívá klíč k citům, jež jsem kdysi umlčel, ...chuť kdesi z děství či z doby dospívání,...chuť uhnízděná v nejskrytějších hlubinách mého nitra,...neobyjčené, skvostné jídlo z časů před jakoukoli kritickou zkušeností.."
Vzpomínky na pokrmy, jídla, situace při jídle, vůně předložené poetickým jazykem jako báseň psaná v próze.
"Slova: schránky, v nichž se shromažďuje sama skutečnost a v jediném okamžiku metamorfuje na básnickou sbírku; kouzelníci, kteří mění tvář skutečnosti a okrašlují ji z toho titulu, aby ji učinili zapamatovatelnou, uchovatelnou v knihovně našich vzpomínek. Celý náš život není ničím jiným než osmózou slov a činů, v níž ta první odívají ty druhé svým slavnostním šatem."
"Nikdy mi z paměti nevymizí pocit, že čerstvá zelenina s majonézou má v sobě cosi bytostně sexuálního. Tuhá zelenina se vnoří do jemné majonézy....Osmoticky vznikne nová, skvostná substance. Majonéza i zelenina setrvají nezměněny a samy sebou, leč - stejně jako při tělesném aktu - ve vzájemném opojení."
Kapitoly o pokrmech se střídají s kapitolami myšlének a vzpomínek blízkých, milujících i nenávistných, služebné, kočky, sošky Venuše na pokojském stole, lékaře, milenek, ale i žebráka a domovnice Renée, známé z románu S elegancí ježka (zde je i postava žebráka, ale na to mě upozornila až přečtená kritika).. Tyto kapitoly skládají mozaiku života hlavní postavy. V té je rozpor mezi jemnocitem pro jídlo a zřejmou necitlivostí pro své bližní, manželku, děti, ale i žebráka... Jemnocit pro jídlo je i zdrojem opojení mocí - rozhodování o restauracích, jejich vyzdvihování a zatracování. Paralely s Proustem uváděné kritikou (Proustovy madlenky) jsem též neodhalil.
Manželka Anna: "Od prvních dnů jsem vnímala pocty, které mu byly nabízeny daleko ode mne, jiné ženy, zázračnou kariéru šíleně talentovaného svůdce....Vždy jsem to věděla a nebrala to v potaz. Důležité byly pouze jeho návraty, vždy se vrátil a mně to stačilo, stačilo mi být tou, k níž se vrací, roztržitě, letmo - ale s jistotou....Kdybyste věděli, co jsem prožila nocí, co nocí jsem prožila v jeho náruči, chvěla se vzrušením, umírala touhou, drcena jeho královskou tíhou, jeho božskou silou, ano, šťastná, tak šťastná jako milující žena v harému onoho večera, kdy na ni přijde řada, kdy poníženě přijme dar, jímž jsou perly jeho pohledu - protože žije pouze pro něho, pro jeho objetí, pro jeho světlo. Možná mu připadá plachá, stydlivá, dětinská;, venku má jiné milenky, tygřice, smyslné kočky, chlípné panterky, s nimiž řve blahem v hlučných prostopášnostech plých erotické gymnastiky, a když to skončí , má pocit, že objevil svět, naparuje se pýchou, naparuje se vírou ve svou mužnost - ale ona, ona se raduje z mnohem hlubších rozkoší, němých rozkoší, ona dává, dává se celá, zbožně přijímá, v nábožném tichu čeká na vrchol, téměř na zapřenou, protože to je to jediné, co potřebuje: jeho přítomnost, jeho objetí. Je šťastná."
O babičce: "Tato žena měla talent rozpoznat sůl bytí v tom, v čem ostatní viděli překážky."
Velmi půvabná, milá kniha, i když S elgancí ježka mělo větší filosofický přesah. Dalo by se v ní číst před spaním pár odstavců stejně jako z Rozmarného léta.
Douška: Ústředním pupkem skrytým v nejhlubších představách byly nakonec buchty ze supermarketu v průhledném plastikovém obalu namačkané jedna vedle druhé jako spící štěňata v příjemně vyhřátém chumlu (citováno volně).
