Široce otevřené oči, Haim Tabakman, 2009

Prvotina israelského režiséra o homosexuálním vztahu dvou mužů Arona a Ezriho (košer řezníka, manžela Rivky a otce 4 dětí, a jeho náhodného pomocníka, studenta v ješivě) v ortodoxní židovské komunitě - viz obsah. Odlišnost se střetne s přísnými pravidly. Otázkou je zda široce otevřené oči jsou oči boží (bůh stvořil nás a tento svět ne proto, abychom trpěli, ale abychom byli šťastní)? Ne, jsou to oči lidí, oči společnosti, které vidí v odlišném chování narušení a ohrožení řádu. A společnost si to s provinilcem přímo projevovaným tlakem rychle srovnává - pouliční noviny vylepené a roznášené oznamují nepravost, napětí při modlidbách a studiu Tory, mravnostní hlídka, která hrozí újmou na majetku i zdraví, vyobcování z komunity, ztráta zákazníků, do výlohy létající kameny, přímé fyzické násilí na Ezrim.

Další nápady a souvislosti:
Společnost ortodoxních židů je separována dle pohlaví, ženy a muži zvlášť na modlidbách i v práci a ve společnosti. Zdá se, že mužský svět je zde hlavním dějištěm, role žen jsou podružné. Není to tím spíše živnou půdou homosexuality?

Mikve slouží k rituální očistě - ve filmu v ní probíhá první obnažení a první tělesný kontakt obou mužů. Očišťuje se zde žena po menstruaci - proto poznámka ženy před ulehnutím na manželskou postel "byla jsem v mikvi". Nebylo zcela jednoznačné, zda se na konci šel Aron do mikve očistit, aby se vrátil ke své ženě a komunitě, či zda uniká a již se v poslední sekvenci zpod hladiny nevynoří?? Mikve je nádrž na přírodní vodu. Ve filmu se opakovaně objevuje déšť či voda z tryskajícího potrubí při vypjaté scéně rvačky, voda opakovaně máčí hlavní aktéry - symbol?

Sex ortodoxních židů - byla jsem v mikvi a rozpuštění stále zahalených vlasů, cudné svlečení pod prostěradlem, pod kterým probíhá i sex, jakoby nesměl na světlo boží.

Mravnostní hlídka (Modesty Patrol, Chastity Squad) ukončí nežádoucí předmanželský milenecký vztah a urychlí svatbu Sáry s jiným určeným mužem. Stejně tak zakročí v případě Arona a Ezriho.

Přináší víra a život v ortodoxní komunitě radost a štěstí ze sounáležitosti a začlenění či jen odříkání? Jak široké mohou být hranice tolerance v komunitě ortodoxně věřících (ať už židů či jiných)?

Cesta/The Road, John Hillcoat, 2009

Dle předlohy Cormacka McCarthyho - Cesta - Pullitzerova cena v roce 2007 (též Tahle země není pro starý) - asi by stálo za to si přečíst knihu, alespoň pro porovnání, co dokáže vyprávět na rozdíl od filmu. Film o putování otce s malým synem spálenou zemí po neurčené globální katostrofě, putování na jih a za nadějí - opakovaný motiv cesty, zhroucení civilizace, vůle přežít v mezní situaci, snaha zachovat lidství a morální hodnoty. Ústředním motivem je hlad, strach z kanibalismu - nepropadnout mu a nebýt sněden, zůstat "dobrým hochem" a dál v sobě "nést plamen" naděje, vůle a lidskosti.

Krátce po začátku jsem se ptal, zda to hodinu a 3/4 vydržím. Nakonec přes depresi, kterou musí film vyvolávat, a přes v podstatě plochý děj i jednoduché poslání udrží film hladinu napětí. Přikláním se k tomu, že jde o film pocitový nikoli dějový. Pro otce je hlavní motivací pro přežití syn, tím podivnější se jeví, že matka dokázala rodinu opustit a odešla zemřít do tmy a zimy. Přesto, že otec umírá, nachází hocha rodina dobrých lidí se psem (všechna zvířata vyhynula, nadějí a symbolem je živý brouk - nalezený právě v okamžiku, kdy otce zasáhne šíp). Postavy nemají jména.

Viggo Mortensen ve zcela jiné roli než Aragorn určitě nezklamal. Pozoruhodná je postava téměř slepého starce - Robert Duvall. Působivé je prostředí spálené a v trosky změněné země - např. výškový most. Hudba Nick Cave - Hillcoat a Cave spolupracovali na filmu Proposition.