Užívej si, co to jde, Woody Allen, 2009

Whatever Works
Další z řady allenovek, především konverzační, ale i situační komedie s příznačným sarkasmem, vtipem, švihem a nádechem romatniky tentokrát opět z New Yorku. Stárnoucí samozvaný genius (je jím skutečně?) Boris Yellnikoff s mrzoutsky až přezíravým pohledem na svět a lidi kolem (Larry David), sarkasticky vtipný glosátor života, "dočasně" bydlí a nakonec se i ožení s mladou naivkou Melody z křesťanského jihu, která rozumu až tolik nepobrala (Evan Rachel Wood). Postupem vstupují do hry Melodyini rodiče a krásný mladík (Henry Cavill - nám známý ze seriálu Tudorovci). Konverzace jiskří brilantními dialogy, které strhnou ke spontánnímu smíchu. Výběr herců a jejich typologie je pro mě dokonalá. V Larry Davidovi je snadné rozeznat podobu s W.A. samotným, podoba Evan R. Wood se Scarlett Johansson (Vicky Cristina Barcelona) je také zjevná (ale rozsvítilo se mi až s dopomocí). Já ty "náhražky" vidím na rozdíl od některých kritiků (viz níže Adam Fiala, který dal filmu 20%!) jako zdařilé. Půvab mladičké a neokoukané E.R.W. může se S.J. jistě soutěžit (že by též faktor mládí i přes poněkud větší nos).

"Allen a Johanssonová jsou až příliš velké extrémy – jeden maximálně ošklivý, druhá maximálně krásná. To je kombinace, které by jaktěživ žádný rozumný, ba ani idealistický člověk neuvěřil. A tak tu máme průměrnější dvojice. I ta je postavena na silném kontrastu, ale ten není tolik propastný, abychom ho s lehkou nadsázkou nepřijali jako možný… jste-li ochotni přistoupit na Allenovu hru, ve které z kombinace stařecké zahořklosti a schopnosti vtipného glosování činí piedestal zájmu žen. Na druhou stranu totiž nelze pochopit (není objasněno), proč by se nějaká dívka (řekněme naivní blondýna toužící po americkém snu) měla zamilovat do těchto neatraktivních kvalit, aniž by ze sebe nedělala hloupou holku (i když manželé Paroubkovi budou z tohohle filmu doslova na větvi – ať žije sexy mozek)." Adam Fiala.

Přerod bigotních křesťanských jižanských rodičů Melody - a to matky v ulítlou sexuálně nevázanou umělkyni a otce v aktivního homosexuála - působí už až groteskně. Komunikace herce s filmovým publikem přispívá k dojmu, že si z nás W.A. stále dělá prču, a není dle mého dojmu velkým přínosem.

Pozn.: Larry David má svoji show na HBO s názvem Larry, kroť se (Curb Your Enthusiasm), běží do roku 2000 dosud, na imdb 9,3/10, na csfd 6,3/10.

Kdo říká, že W.A. stárne: Role Borise Yellnikoffa byla původně napsaná pro Zero Mostela. Po jeho smrti v roce 1977 Woody Allen scénář odložil, ovšem v době potenciální herecké stávky mezi lety 2008 a 2009 se rozhodl použít starý scénář pro svůj nový film.

Lovec draků, Khaled Hosseini, 2003

The Kite Runner

Konečně kniha, která vypráví příběh zauzlený jen jednou časovou kličkou, příběh, který se dobře čte, je dramatický, má propracované postavy, je umělecky zpracovaným zdrojem informací o Afganistánu, Pakistánu a trochu i Americe, příběh, který má druhý a další level - vztah k náboženství a bohu (Aleff jako náboženský fanatik páchající zlo bez výčitek proti nábožensky neformálnímu přesto bohabojnému Bábovi), vztah otce a syna. A pro mě snad nejpřitažlivější - zlo a vina (Aleffovo čisté zlo bez výčitek a Amírova neschopnost zlu čelit a bránit následkům provázená mučivým pocitem viny).

Hosseini vypráví o Amírovi (syn bohatého obchodníka) a Hasanovi (syn rodinného sluhy - a víc než to) a o vztahu mezi většinovými sunnitskými Paštůny a dlouhodobě utlačovanou komunitou šíitských Hazárů, „kteří pojídají myši, mají placaté nosy a jsou jen oslíci nesoucí náklad“. Amír v sobě již nese primární vinu, protože jeho matka (otcova "princezna" vzdáleně pocházející z královské rodiny) zemřela při jeho porodu, Amír není v očích otce mužným synem, tíhne k čtení krásných a hrdinských příběhů, ale sám není odvážný, ráději se věnuje psaní než sportu, na rozdíl od Hasana, který je přirozeně statečný, nadaný tělesně a zřejmě i duševně, i když neumí číst (je jen Hazára). Amírův problematický vztah k otci se vine celou knihou. Otec (Baba) je nebojácný a štědrý ctěný člověk, který sice v Aláha věří, ale formální praktiky a zákazy islámu jsou mu cizí. Ztělesněným zlem je Aleff, bohatý synek Paštuna a Němky, který se vzhlédl v Hitlerovi a který terorizuje hochy v okolí. V dospělosti je fundamentalistickým fanatickým vůdcem Talibanu a bez výčitek znásilňuje, masakruje. Amír nedokáže čelit zlu ve vypjaté scéně, kdy je Hasan Aleffem znásilněn, a jeho pocit viny a znechucení sama sebou jej vede k podvodu a lsti, která už ani nejde odčinit. Zbabělá nečinnost tváří v tvář násilí přeroste v nečestné konání. V dospělosti se vykoupí, když znovu čelí Aleffovi, aby zachránil Hasanova syna Sohrába.

Amír je sice vypravěčem, ale jakýmsi průvodcem knihou je moudrý Rahím Chán, přítel a obchodní partner Baby, který dokáže chápat a domýšlet a který vlastně dovede Amíra k vykoupení.

Historické pozadí knihy nás provede obdobím království, vyhlášením republiky, vpádem sovětských vojsk, občasnskou válkou, nástupem a vládou Talibanu. Amíra a Bábu provázíme na útěku do Pakistánu a následně do Ameriky. Poznáváme některé zvyky a rodinné obřady.

Způsob vyprávění je až schématický, připomíná mýtus či pohádky.

Vztahující se článek Petra Drbohlava z Člověka v tísni v Afganistánu

Seriózní muž, Ethan a Joel Coenové, 2009

„When the truth is found to be lies and all the joys within you dies…you better find somebody to love." Somebody to Love, Jefferson Airplane, 1967

60. leta, radio hraje Somebody to Love, židovská rodina, seriozní univerzitní profesor fyziky Larry žije bezúhonný úspěšný život a najednou jedna trhlina za druhou. Žena ho opouští s jeho známým, děti jsou nezdárné, korejský student nejprve zanechá obálku s úplatkem a pak vyhrožuje udáním, příslib definitivy na universitě je ohrožen anonymními dopisy, nezamětsnaný bratr Artur, který okupuje domácnost, sází a dělá dluhy, si neustále odsává tukovou cystu, přitažlivá sousedka znepokojuje nestydatým opalováním veskrze bez. Film začíná vyšetřením u lékaře. Lze tohle vše přijímat s pokorou a vírou, že bůh činí dobře, aniž by se člověk ptal proč a za co?

Larry hledá rozhřešení u moudrých rabínů. Jeden mu radí snahu o jiný náhled, další mu vypráví příběh o zubaři, který objevil na zubech svého pacienta písmena a pátral po jejich významu. Příběh nemá konec a řešení, prostě někdy nevíme proč.

Navíc je Larry obklopen postavami, které s ním dokáží výborně manipulovat - manželka, která ho podvádí a opouští mu radí, aby se choval jako dospělý, její nový partner mu přináší láhev vína a projevuje účast, objímá ho a nabízí přátelství, aby Larry vše překonal - zvláště slizký typ (herec Fred Melamed mi bohužel připomínal Allena Ginsberga) , děti, bratr zneužívá trpělivosti v rodině, spolupracovník mu jedním dechem přináší velmi znepokojivé zprávy o anonymních udáních a druhým ujišťuje, že jsou bezvýznamné, student a jeho otec vydírají a zastrašují, nakonec i erotická výzva sousedky je manipulací.

Když se všechno zdárně urovnává, přichází telefonát. Volá lékař, že by bylo třeba probrat nález na RTG plic, raději osobně, ne po telefonu. Poslední sekvencí je blížící se tornádo, školníkovi se nedaří otevřít dveře úkrytu a žák, prodávající Larryho synovi trávu, tornádu fascinovaně přihlíží. Že by náznak, že všechny trýzně byly jen prkotiny a hlavní úder teprve přichází?

Určitě jsem nepostřehl všechny významy, film bych si rád zopakoval, svůj význam jistě měla hudba (jak naznačují recenze).

"Seriózní muž dokáže bez intelektuálních striptýzů a formálních exhibicí zhmotnit mystérium lidské existence v jeho komické děsivosti a děsivé komičnosti. A, což je na něm vůbec nejlepší, názorně ukazuje, že hledání odpovědí jen prohlubuje záhadu. Nevědomost je někdy skutečným požehnáním. Jak praví moudrost starých chasidů: Démoni znepokojují jen ty, kteří znepokojují je.“ Vít Schmarc