středa 10. listopadu 2010

Rodová znamení, Lignes de faille, Nancy Hustonová 2006


Retrospektivní vyprávění čtyř šestiletých dětí, Sola, jeho otce Randalla, babičky Sadie a prababičky Klarysy (Erra) v období od roku 2004 do roku 1944, zhruba po 20ti letech. Sol vyrůstá jako americké dítě hyperprotektivní matky. Ovlivněn neomezeným přístupem k internetu je přemoudřelý, sebejistý a považuje se za dokonalého a předurčeného. Matka jej nedokáže ochránit před erotikou internetu a obrázků násilí z Abu Graib a války v Iráku. Jeho jedinou vadou na dokonalosti je znamení na spánku, které mu matka nechává odstranit, rána se však nechce a nechce hojit.

Randall prožívá svých 6 let kolem roku 1982, jeho matka se věnuje více výzkumu holocaustu a přednáškám než rodině, rodinu přestěhuje do Haify, kde se Randall setkává s židovským i arabským světem, prožívá dětskou lásku k arabské dívce v době bombardování palestinských utečeneckých táborů. I on má rodové znamení - svého netopýrka (Atalefa v hebrejštině), který je mu amuletem, ochráncem.

Sadie vyrůstá v Kanadě u prarodičů, protože její matka, zpěvačka s uměleckým jménem Erra, odešla od rodičů a nezodpovědně počala dítě s otcem, který se vytratil. Prožívá své dětské úzkosti a mindráky, skryté rodové znamení na hýždi chápe jako pohanu, poznamenání. Touží po matce, která si ji nakonec bere do svého rozháraného bohémského života, kde je dítě šťastnější než ve spořádané domácnosti prarodičů. Partner matky ji přivádí k židovství. Zasáhne ji však, když je svědkem matčiny nevěry s Jankem, který se náhle objeví.

Klarysa (Erra) vyrůstá v německé rodině spolu se sestrou, její bratr umírá ve válce, otce někdo udá. Do rodiny přichází Janek, který Klaryse prozradí, že je dítětem vsazeným do rodiny z Polska stejně jako on (jedná se o převýchovu ukradených dostatečně árijských dětí v německých rodinách). Učí jí polsky a plánují útěk. Klarysa začne zpívat písně beze slov (nemá kořeny). Na konci války se vysvětlí, že Klarysa není Polka, ale Ukrajinka. Není však Američany vrácena svým rodičům, protože ti jsou ve východním bloku, ale adoptována do Kanady. I ona má znamení na paži, které ji dává sílu přečkat těžké chvíle a přežít. Klíčová je příhoda s darovanou panenkou.

Dětská vyprávění jsou myšlénkově bohatší než by odpovídalo 6ti letům, ale je v nich obsažená dětská touha po lásce, dětské strachy a stesky i citlivé vnímání světa dospělých. Zajímavé je sledovat chování matek k dětem, které je u všech nějak deformované, otcové v téhle knize vyhrávají. Vychází to snad z osobního prožitku autorky?

Prolínají se různá prostředí, různá náboženství, ideologie, dějinné konflikty a momenty násilí (válka, převýchova dětí, holocaust, bombardování palestinských táborů, válka v Iráku, násilí v americké věznici).

Hlavní výpovědí je, že si životem neseme nejen svůj prožitek, ale i rodové znamení několika generací, které můžeme vnímat jako přítěž či hanbu či jako dar a zdroj životní síly.

Jedna z knih, která by se dala číst znovu.




neděle 7. listopadu 2010

RED, Robert Schwentke, 2010


Retired Extremly Dangerous.

"Film má být akčním comebackem Bruce Willise, jenž - naštěstí - i dnes dokáže vyvážit akční polohu jemnějším herectvím, aniž by působil trapně či prkenně. V tom mu ani tak nepomáhá scénář, který v mnoha ohledech drží pohromadě jen silou vůle, ale zejména chemie a jiskření mezi hlavními protagonisty-parťáky Helen Mirren, Morganem Freemanem a Johnem Malkovichem. Hlavně poslední ze zmiňovaných stvořil jednu z nejroztomilejších akčních figur - ujetého paranoika, křížence nájemného vraha a zestárlého hipíka, jenž žije v krytu pod svým stařičkým autem a podezírá každého kolemjdoucího, že usiluje o jeho život."
"Uhlazený Karl Urban je v roli padoucha Willisovi víc než důstojným spoluhráčem." Jana Julínková

Celkem výstižné. Staří parťáci potěšili, s kina jsme šli všichni s úsměvem. Pohodovka, "laskavý" akční film o špionech, který má jakousi patinu, nadsázkou upomene na bondovky či snad Muže z Honkongu či z Acapulca. Bruce W. je stále ve formě, Morgan F. je už opravdu starý, ale je to on, J. Malkovich je krásně šílený, Helen Miren (královna Alžběta) s těžkým kulometem oblečená v bílých šatičkách, na kterých průstřel zanechá jen decentní puntík, pobaví, k tomu Brian Cox jako její dávná láska a ruský superšpion. Karl Urban, kdyby se trochu uhladil a místy usmál, by mohl hrát nového Bonda. Film postavený na hercích více než na příběhu (ten je klasickou variací na mnohokrát obehrané téma), na nadsázce (i když sestřelení protitankové střely pistolí hraničí se Smrtonosnou zbraní), paradoxech, zábavných nápadech. Možná jsem už staromilský a důchod mi dýchá na záda, ale mile jsem se pobavil.