Retrospektivní vyprávění čtyř šestiletých dětí, Sola, jeho otce Randalla, babičky Sadie a prababičky Klarysy (Erra) v období od roku 2004 do roku 1944, zhruba po 20ti letech. Sol vyrůstá jako americké dítě hyperprotektivní matky. Ovlivněn neomezeným přístupem k internetu je přemoudřelý, sebejistý a považuje se za dokonalého a předurčeného. Matka jej nedokáže ochránit před erotikou internetu a obrázků násilí z Abu Graib a války v Iráku. Jeho jedinou vadou na dokonalosti je znamení na spánku, které mu matka nechává odstranit, rána se však nechce a nechce hojit.
Randall prožívá svých 6 let kolem roku 1982, jeho matka se věnuje více výzkumu holocaustu a přednáškám než rodině, rodinu přestěhuje do Haify, kde se Randall setkává s židovským i arabským světem, prožívá dětskou lásku k arabské dívce v době bombardování palestinských utečeneckých táborů. I on má rodové znamení - svého netopýrka (Atalefa v hebrejštině), který je mu amuletem, ochráncem.
Sadie vyrůstá v Kanadě u prarodičů, protože její matka, zpěvačka s uměleckým jménem Erra, odešla od rodičů a nezodpovědně počala dítě s otcem, který se vytratil. Prožívá své dětské úzkosti a mindráky, skryté rodové znamení na hýždi chápe jako pohanu, poznamenání. Touží po matce, která si ji nakonec bere do svého rozháraného bohémského života, kde je dítě šťastnější než ve spořádané domácnosti prarodičů. Partner matky ji přivádí k židovství. Zasáhne ji však, když je svědkem matčiny nevěry s Jankem, který se náhle objeví.
Klarysa (Erra) vyrůstá v německé rodině spolu se sestrou, její bratr umírá ve válce, otce někdo udá. Do rodiny přichází Janek, který Klaryse prozradí, že je dítětem vsazeným do rodiny z Polska stejně jako on (jedná se o převýchovu ukradených dostatečně árijských dětí v německých rodinách). Učí jí polsky a plánují útěk. Klarysa začne zpívat písně beze slov (nemá kořeny). Na konci války se vysvětlí, že Klarysa není Polka, ale Ukrajinka. Není však Američany vrácena svým rodičům, protože ti jsou ve východním bloku, ale adoptována do Kanady. I ona má znamení na paži, které ji dává sílu přečkat těžké chvíle a přežít. Klíčová je příhoda s darovanou panenkou.
Dětská vyprávění jsou myšlénkově bohatší než by odpovídalo 6ti letům, ale je v nich obsažená dětská touha po lásce, dětské strachy a stesky i citlivé vnímání světa dospělých. Zajímavé je sledovat chování matek k dětem, které je u všech nějak deformované, otcové v téhle knize vyhrávají. Vychází to snad z osobního prožitku autorky?
Prolínají se různá prostředí, různá náboženství, ideologie, dějinné konflikty a momenty násilí (válka, převýchova dětí, holocaust, bombardování palestinských táborů, válka v Iráku, násilí v americké věznici).
Hlavní výpovědí je, že si životem neseme nejen svůj prožitek, ale i rodové znamení několika generací, které můžeme vnímat jako přítěž či hanbu či jako dar a zdroj životní síly.
Jedna z knih, která by se dala číst znovu.
