sobota 30. července 2011

Jádro věci, Graham Green, 1948 (The Heart of the Matter)

"Zoufalství je cena, kterou se platí za to, když si člověk stanoví nemožný cíl. Je to prý neodpustitelný hřích, ale je to hřích, jehož se zkažený nebo zlý člověk nikdy nedopouští. Ten má vždycky naději. Ten nikdy nedospěje k onomu bodu mrazu, kdy člověk ví, že načisto ztroskotal. Jenom člověk dobré vůle nosí vždy ve svém srdci tuto schopnost věčného zatracení."


"...žádný člověk nemůže druhému člověku skutečně rozumět a nikdo nemůže tomu druhému zařizovat jeho štěstí."



"Nevěřím nikomu, kdo říká miluji, miluji, miluji. Znamená to sebe, sebe, sebe."

"My všichni padáme a ruka pádem chřadne -
padoucí nemoci se nikdo neubrání.
A přesto vždy je Někdo, jehož něžnou dlaní
ten všeobecný pád se nikdy nepropadne."


Major Scobie je poctivý policista v africké kolonii a žije poctivý život katolíka. Jeho těžko dosažitelným cílem je zajistit štěstí své společností trochu vysmívané a přehlížené ženě Luise, která mu porodila dceru a také nesla břímě jejího úmrtí, když on při tom vždy chyběl. Aby splnil její sen o odjezdu do Jižní Afriky, zadluží se u falešného přítele zapleteného do pašování diamantů, Syřana Yusefa. Při záchraně trosečníků pozná mladou dívku Helenu Roltovou, jejíž novomanžel při neštěstí zahynul a zamiluje se. Začíná žít dvojí život v nevěře i dvojí život zneužívaného dlužníka. Krize vrcholí, když se drbnami informovaná manželka vrátí. Aby muže usvědčila či přiměla k očistě, nutí ho k svátosti přijímání těla božího. Pokud ji Scobie neočištěný ze svých hříchů zpovědí přijme, dojde věčného zatracení. Než by ublížil Heleně či Luise, volí Scobie cestu zatracení. Rozchází se s bohem, ale ani jeho nechce dál urážet svými hříchy a nakonec v zoufalství volí cestu pro katolíka nejnepřijatelnější. Jaký protipól úlisného medoústého podvodníka a zločince Yusefa.

O čem? Pokud se muž spravedlivý, který nechce ublížit, vydá po nakloněné ploše, pád je neodvratný.

O rozporech víry, kdy církevní učení stanovuje pravidla, která zatracují, ale co boží milosrdenství, co o něm víme? Odpověď je snad v ústech pátera Ranka: "...myslíte, že je snad Bůh zatrpklejší než nějaká ženská?"

Jinde páter: "znám jenom nedůležité věci,...myslím hříchy. K nám nikdo nepřijde a nezpovídá se ze svých ctností."  "...takto pochybil...,ale řekl bych, podle toho, jak jsem ho znal já, že skutečně Boha miloval."