Kola Hustopeče, duben 2012

Ubytování v Penzionu Hustopeče, 350,-Kč na noc pro jednoho, blízko dálnice, vzdálenost od Sokolova asi 365 km, nově rekonstruováno, auto parkuje na uzavřeném dvorku, kola zamčená v garáži, je půjčovna kol, kuchyňka, majitel má sklep ve Starovicích, je dostupné víno a pivo za přijatelnou cenu, wifi zdrama x stísněná koupelna, jsou cítit odpady.

Mandloně u Hustopeč

5. 4. 2012
Dojeli jsme před 14. hodinou a ubytovali se, infocentrum v horní části náměstí. Krátce kolo: Hustopeče, Kamenný vrch - mandloňový sad, rozhledna, Kurdějov (velký kostel), Nikolčice, Křepice, Velké Němčice, Uherčice, Starovice a po cyklo Hustopeče. Asi 32 km, zpočátku na zvlněnou nížinu překvapivě velké kopce. Sluníčko, zima, mračí se na déšť.

6.4. Hustopeče, Kurdějov, Šitbořice, Těšany, Újezd u Brna (kupuji kartu do foťáku, původní jsem zapomněl v NTB, hospůdka na rozcestí naproti kostelu), směr Sokolnice Pracký kopec (připravují se závody automobilů do vrchu), Mohyla Míru - architekt Josef Fanta (Hlavní nádraží v Praze, Hlávkovy koleje), Sokolnice, Otmarov, Rajhradice, Rajhrad - benediktinský klášter, Památník písemnictví na Moravě (Bible kralická, Mrštíci, knihovní sál s glóbem), polem kolem regulované Svratky, Vojkovice, Unkovice, Vranovice (ulice Pinďulky), Pouzdřany, Popice, do Hustopeč přes kopce kolem vinařství Gotberg a vrch Žebrák 292 m - cestou pod vinařstvím nafocena Mandloň nízká - kriticky ohrožená. Asi 80 km.


7.4.2012

Petrovské Plže

Jedeme autem do Strážnice. Na kole pak Radějov a po cyklo č. 46 přes vrchy Šumárník, Výzkum (439m, cesta Marušky Kudeříkové, totem z obráceně zasazeného kmene, zajímavá stepní krajina s křovinami a solitérními duby, připomíná Slovenský kras) do Malé a Hrubé Vrbky, příjemná hospůdka, pak přes Kuželov - větrný mlýn, na silnici č. 71 a po asi 1 km severně odbočujeme zpět do  bukových lesů stále po cyklo 5047, stoupáme až přes 550 m, devětsily, plicníky, konvalinky, bažanky. Chata Megovka (446 m) - patrně lovecké a výletní obydlí Filipa Magnise, majitele strážnického panství, Filipovským údolím sjezd do Javorníku (v hospodě nevaří, jen pro společnost), Velká nad Veličkou, Louka - kostel Panny Marie Růžencové z roku 1999 - půdorys ve tvaru lilie, věž ve tvaru kapky rosy, odbočka Lipov, Tasov, Kněždub (v hospůdce guláš), přes Tvarožnou Lhotu proti větru a částečně i dešti do Strážnice.Cestou zpět se zastavujeme v Petrově, areál historických vinných sklepů v Petrovksých Plžích. Pan Mitáček (84) nás pozval do sklepa, kupujeme víno po 40 Kč, doma se ukázalo, že velmi dobré.

8.4.2012
Cesta do Vídně autem, překvapuje nás dálnice, kterou nemáme ve starší mapě, paralelní silnice je dobře značená, ale komplikované křižovatky, kruhové objezdy. Parkujeme na periferii a do středu města jedeme tramvají, lístek lze koupit ve voze asi za 2,20 E. Vídeň patří Klimtovi. Budova Secession od Josepha Maria Olbricha s nástěnnými malbami Klimta - Beethovenfries, bloumání po ulicích, Kunsthistorisches Museum - též nástěnné malby Klimta, expozice.

The Artist, Michel Hazanavicius, 2011

S filmovou akedemií se tentokrát neshodnu. Milé úsměvné pohlazení, půvabná Argentinka Berenice Bejo, neodolatelný mužný úsměv Jeana Dejardena, ale především roztomilý a fenomenální pejsek, náladová hudba, perfektní taneční číslo v závěru, dokonale evokovaný duch němého filmu - jak jednoduchou a čitelnou  zápletkou tak i gagy (BANG při pistoli v ústech a havárii auta), ale především zajímavý styl němého herectví přebujelých gest, to vše bezesporu +++. Ale, že by to bouralo svět a převálcovalo ostatní tvorbu a že bych si to pouštěl vícekrát???

Určitě vhodné do autobusu na ukrácení cesty a pro dobrou náladu - navíc nebude rušit špatná reprodukce zvuku :-).

"George Valentin má být směsicí svůdníka Rudolpha Valentina a akční hvězdy Douglase Fairbankse, přitom ale dochází k nepravděpodobnému přerodu na Freda Astaira, zatímco se v soukromí chová jako Charles Chaplin a je inspirován Johnem Gilbertem"  
" ...spíš než analýzu či recenzi by si zasloužil studii marketingových praktik bratrů Weinsteinů, kteří umí na ceny protlačit téměř jakýkoliv kýč..." Marek Slovák

Konečná uprostřed cesty, Halt auf freier Strecke, Andreas Dresen, 2011

Rychlý úvod do děje obstará velmi otevřená profesionální lékařská informace o neoperovatelném nádoru v mozku hlavní postavy filmu Franka. Pak už se rozvíjí hraný dokument o umírání doma v úzké (maželka, dcera Lili 14 a syn Mika 8 let) i širší rodině (rodiče a tchyně umírajícího, sestra). Ani jednou nepřijde úvaha o pobytu v nemocnici, hospicu (o tom se zmíní jen lékařka specialistka na umírání doma), ani zmínka o eutanázii či nepřirozeném konci. Celou dobu jsem myslel na Elisabeth Kübler-Ross a její Dem Tod
ins Gesicht sehen.

Mozkový tumor neznamená jen bolesti a neodvratnou smrt, ale též změnu myšlení, paměti, logiky, chování, epileptické záchvaty. Dojemné jsou scény typu "být ještě užitečný" - cesta pro koblihy, popisování krabiček se šroubky a hřebíky. Zvláštní jsou vstupy jakési halucinace, kde se tumor zosobňuje do muže, který se objevuje jako vidina či jako návštěvník televizní talk-show či rozhlasového vysílání a informuje o  tom, jak Frankův tumor postupuje.

Film byl točen metodou řízených, ale improvizovaných dialogů a působí velmi přirozeně. Perfektně je zvládnuto chování dětí - soucit i nafrněnost dcery, pozorování, cit i neúčastná hra u syna. Úžasný je tělesný kontakt celé rodiny s nemocným. Šťasné chvilky nesklouzávají do sentimentu. Jako vykoupení a odměna přichází klidná smrt - "bude spát stále víc, pak prospí celý den a pak se prospí do jiného světa". Utrpení rodiny je ulehčeno jednak sociálním zázemím - lékařka, pečovatelka, vybavení, ale i vědomím, že časový limit jsou měsíce.