Avatar, James Cameron, 2009

Dojmy:
Nestojí za dlouhé komentování. Je to především podívaná, ale úchvatná. Člověk žasne nad dokonalostí počítačových animací. Nádherně vytvořená planeta Pandora- skály plovoucí v prostoru, město ve starém stromě, strže s vodopády, počítačoví homoidi, zvířata, stroje, půvabné jsou noční záběry fosforeskující fantastické mimozemské přírody, strom duší. Čekal jsem, že bude dotažena do konce myšlenka, že všechny stromy a rostliny jsou propojeny jako síť neuronů mnohem obsáhlejší než mozek. Ze starých známých více než Sigourney Weaver jako výzkumnice potěšila snad Michelle Rodriguez jako bojovnice ve vrtulníku. Shlédnuto 3D - pro mě působivé - viz též recenze Mirky Spáčilové, která Cameronův přístup k 3D pochválila (!!). Avatar přišel 11 let po Titaniku (11 Oskarů), ale už tehdy ho měl JC v hlavě.


Náklady na výrobu mimo marketing 190 miliónů USD.

Terminator 2, s pouhými 42 trikovými záběry, je proti Avatarovým sedmnácti stům záběrům tohoto typu, pouhým odvarem.

James Cameron se definitivně rozhodl natočit film "kompletně" v CGI, když viděl film Pán Prstenů, Dvě věže, v němž vystupuje počítačem vytvořený Glum (že by trochu obšlehl i pohyby v hlubokých dřepech?).



Recenze:
"Avatar je revoluční, nikoli však revolučně dobrý. "



"Zoe Saldana, která hraje domorodkyni a Jakeovu lásku Neytiri, je neuvěřitelně svůdná (ne nadarmo se Avataru přezdívá "šmoulí porno"). "
Mirka Spáčilová

"Cameronovi se již nyní přezdívá „ekoterorista“, jelikož ve svém blockbusteru za víc jak 200 milionů zjevně protlačuje zelenou myšlenku o souznění s přírodou.." "Koupě poživatin se v tomhle případě nevyplatí. Avatar je natolik pohlcující (ve 3D), že na nějaký popcorn brzy zapomenete." Petr Semecký

Osm statečných, Eight Below, Frank Marshall, 2006

Krásný dojemný rodinný film díky hlavním hrdinům - statečným a chytrým polárním psům husky a krásné antarktické přírodě, i když ta polární záře byla také barvotisková. Scény se psy byly perfektní. Úžasný počin je , že psy šlo rozeznat. Jinak holywoodský příběh - vědec nejprve pomoc odmítá, pak zorganizuje velkolepou záchranou expedici s vrtulníkem a ledoborcem po více než 5ti měsících, kdy už byl osud psů dost nejistý. Inscenované setkání v baru na Novém Zélandě, kompletní úzdrava zčernalých omrzlých prstů, synův obrázek - "psi , kteří zachránili mého tatínka". I když se příběh odehrává za polární zimy, tedy za polární noci, je noc jen na záběrech s polární září. Věrohodnosti dodává, že příběh má reálný podklad. Do vánoční nálady film opravdu sedl. Na vánoce bych doporučoval zařadit mezi hity.

Frank Marshall je známý zejména jako producent filmových sérií o Indiana Jonesovi (kde si i zahrál) a Jasonu Bournovi, ale Osm statečných je už jeho čtvrtý samostatný počin. Točil Arachnofobii a Přežít.

Snímek byl natočený podle japonského filmu Nankyoku monogatari (r. Korejoši Kurahara, 1983, hodnocení csfd 90%), který vznikl podle skutečných osudů expedice na jižní pól v roce 1958. Tento japonský snímek jen v zemi svého původu vydělal 56,3 milionů jenů a získal nominaci na Zlatého medvěda na berlínském Mezinárodním filmovém festivalu.

Během natáčení bylo na place celou dobu několik tuctů psů, přičemž někteří hráli i více "rolí". Každý pes absolvoval speciální výcvik schopností, které předvádí ve filmu – od stáhnutí obojku, přes nošení ptáka v ústech až po souboj s animatronickým leopardím tuleněm, který v Antarktidě supluje žraloka.

Nový život, Orhan Pamuk, 1994

"ORHAN PAMUK (54), se stal celosvětově proslulým, když se v únoru loňského roku zmínil v rozhovoru pro švýcarský Das Magazin, že v letech 1915-1916 bylo na území Turecka povražděno na jeden milión Arménů a v dalších letech třicet tisíc Kurdů. Konstatováním známých faktů si v rodné zemi vysloužil trestní stíhání. Mnoho osobností literárního světa (U. Eco, J. Updike, G. G. Márquez) proti tomu protestovalo a je možné, že i to přispělo k rozhodnutí Švédské akademie udělit slavnou cenu právě jemu."
Stanislav Škoda | (Tištěný Reflex, 9. 11. 2006)

"Kritička Yıldız Ecevitová identifikovala tři základní „svazky motivů” jeho děl: metafiktivní (odhalování mechanismů vzniku textu), kulturní (co činí Turecko Tureckem a je-li možné, aby turecká zkušenost nezanikla v dominantní západní historii) a ontologické (nakolik je možné být sám sebou a není-li každý člověk jen palimpsestem (přepsanou původní deskou) předchozích zkušeností).

Vzniká obdoba toho, čím je charakteristická celá turecká společnost: syntéza „západního“ a „východního“, aniž by jedno či druhé bylo jasně vymezeno."
Petr Kučera: Turecká postmoderna

Kniha zařazená do postmoderny, jen částečně realistická, více snová, mystická. Student cestuje autobusy po Anatoliji, popudem k cestě je mu kniha stejného jména Nový život, která ho oslní - zároveń odkaz na Danta Alighieriho Nový život. Kniha uchvátí i jiné, ale má i své odpůrce. Napsal ji studentův strýc nádražák Rifki, který psal též komiksy studentova dětství o Peterovi a Perthevovi - americkém a tureckém hochu na divokém západě, Tureček pomáhá řešit problémy svým orientálním viděním světa (o čem byl Tureček Ali?). Knihou se prolíná střetávání kultur - tradice východu a globalizace západu v nevyhraněném postkemalovském Turecku. Studenta provází milovaná dívka Canan (Džanan), která hledá svého milého Mehmeta - Nahita (má dvojí identitu, kvůli knize opustil rodinu, je synem doktora Narina - bojovníka proti západnímu novátorství). Láska zůstává nenaplněná, není opětována, Canan se nakonec odstěhuje do Německa. Opakuje se zde symbol nehody, při které se objevuje anděl (další opakovaně zmiňovaný symbol), zřejmě anděl smrti, či jakéhosi přerodu. Snad náznak toho, že nový život začne až po přežité nehodě, po otřesu. První část knihy je vyloženě snová, ráz vyprávění se mění na stránce 115 a autor na to v textu upozorní. Též odhaluje citace, které jsou do knihy zakomponovány - Verne, Dante, Rilke, Ibn Arabí a jiní východní autoři. Též se knihou honě prolíná televize i kino většinou s ohlupující holywoodskou produkcí. Student již jako dospělý usedlý člověk s rodinou se vydává znovu na cestu,stále hledá "nový život" - podnětem mu je dóza s bonbóny Nový život, kterou mu dá teta Ratiba, vdova po strýci Rifkim. Nitky se propojují, při druhém a dalším čtení by jistě čtenář nalezl řadu odkazů, narážek, nápověd, kterými si autor se čtenářem pohrává. Nakonec hrdina dospěje k nehodě, k andělu a smrti.

Kniha je pro mě těžko srozumitelná, ale přesto zanechává dojem (stejně jako ne zcela pochopená poezie či obraz), stála by za druhé čtení, ale...Nicméně dostal jsem chuť buď na Sníh nebo Mé jméno je Červená.

Novinky.cz- kritika