"ORHAN PAMUK (54), se stal celosvětově proslulým, když se v únoru loňského roku zmínil v rozhovoru pro švýcarský Das Magazin, že v letech 1915-1916 bylo na území Turecka povražděno na jeden milión Arménů a v dalších letech třicet tisíc Kurdů. Konstatováním známých faktů si v rodné zemi vysloužil trestní stíhání. Mnoho osobností literárního světa (U. Eco, J. Updike, G. G. Márquez) proti tomu protestovalo a je možné, že i to přispělo k rozhodnutí Švédské akademie udělit slavnou cenu právě jemu."
Stanislav Škoda | (Tištěný Reflex, 9. 11. 2006)
"Kritička Yıldız Ecevitová identifikovala tři základní „svazky motivů” jeho děl: metafiktivní (odhalování mechanismů vzniku textu), kulturní (co činí Turecko Tureckem a je-li možné, aby turecká zkušenost nezanikla v dominantní západní historii) a ontologické (nakolik je možné být sám sebou a není-li každý člověk jen palimpsestem (přepsanou původní deskou) předchozích zkušeností).
Vzniká obdoba toho, čím je charakteristická celá turecká společnost: syntéza „západního“ a „východního“, aniž by jedno či druhé bylo jasně vymezeno."
Petr Kučera: Turecká postmoderna
Kniha zařazená do postmoderny, jen částečně realistická, více snová, mystická. Student cestuje autobusy po Anatoliji, popudem k cestě je mu kniha stejného jména Nový život, která ho oslní - zároveń odkaz na Danta Alighieriho Nový život. Kniha uchvátí i jiné, ale má i své odpůrce. Napsal ji studentův strýc nádražák Rifki, který psal též komiksy studentova dětství o Peterovi a Perthevovi - americkém a tureckém hochu na divokém západě, Tureček pomáhá řešit problémy svým orientálním viděním světa (o čem byl Tureček Ali?). Knihou se prolíná střetávání kultur - tradice východu a globalizace západu v nevyhraněném postkemalovském Turecku. Studenta provází milovaná dívka Canan (Džanan), která hledá svého milého Mehmeta - Nahita (má dvojí identitu, kvůli knize opustil rodinu, je synem doktora Narina - bojovníka proti západnímu novátorství). Láska zůstává nenaplněná, není opětována, Canan se nakonec odstěhuje do Německa. Opakuje se zde symbol nehody, při které se objevuje anděl (další opakovaně zmiňovaný symbol), zřejmě anděl smrti, či jakéhosi přerodu. Snad náznak toho, že nový život začne až po přežité nehodě, po otřesu. První část knihy je vyloženě snová, ráz vyprávění se mění na stránce 115 a autor na to v textu upozorní. Též odhaluje citace, které jsou do knihy zakomponovány - Verne, Dante, Rilke, Ibn Arabí a jiní východní autoři. Též se knihou honě prolíná televize i kino většinou s ohlupující holywoodskou produkcí. Student již jako dospělý usedlý člověk s rodinou se vydává znovu na cestu,stále hledá "nový život" - podnětem mu je dóza s bonbóny Nový život, kterou mu dá teta Ratiba, vdova po strýci Rifkim. Nitky se propojují, při druhém a dalším čtení by jistě čtenář nalezl řadu odkazů, narážek, nápověd, kterými si autor se čtenářem pohrává. Nakonec hrdina dospěje k nehodě, k andělu a smrti.
Kniha je pro mě těžko srozumitelná, ale přesto zanechává dojem (stejně jako ne zcela pochopená poezie či obraz), stála by za druhé čtení, ale...Nicméně dostal jsem chuť buď na Sníh nebo Mé jméno je Červená.
Novinky.cz- kritika
Žádné komentáře:
Okomentovat