Kola Hustopeče, duben 2012

Ubytování v Penzionu Hustopeče, 350,-Kč na noc pro jednoho, blízko dálnice, vzdálenost od Sokolova asi 365 km, nově rekonstruováno, auto parkuje na uzavřeném dvorku, kola zamčená v garáži, je půjčovna kol, kuchyňka, majitel má sklep ve Starovicích, je dostupné víno a pivo za přijatelnou cenu, wifi zdrama x stísněná koupelna, jsou cítit odpady.

Mandloně u Hustopeč

5. 4. 2012
Dojeli jsme před 14. hodinou a ubytovali se, infocentrum v horní části náměstí. Krátce kolo: Hustopeče, Kamenný vrch - mandloňový sad, rozhledna, Kurdějov (velký kostel), Nikolčice, Křepice, Velké Němčice, Uherčice, Starovice a po cyklo Hustopeče. Asi 32 km, zpočátku na zvlněnou nížinu překvapivě velké kopce. Sluníčko, zima, mračí se na déšť.

6.4. Hustopeče, Kurdějov, Šitbořice, Těšany, Újezd u Brna (kupuji kartu do foťáku, původní jsem zapomněl v NTB, hospůdka na rozcestí naproti kostelu), směr Sokolnice Pracký kopec (připravují se závody automobilů do vrchu), Mohyla Míru - architekt Josef Fanta (Hlavní nádraží v Praze, Hlávkovy koleje), Sokolnice, Otmarov, Rajhradice, Rajhrad - benediktinský klášter, Památník písemnictví na Moravě (Bible kralická, Mrštíci, knihovní sál s glóbem), polem kolem regulované Svratky, Vojkovice, Unkovice, Vranovice (ulice Pinďulky), Pouzdřany, Popice, do Hustopeč přes kopce kolem vinařství Gotberg a vrch Žebrák 292 m - cestou pod vinařstvím nafocena Mandloň nízká - kriticky ohrožená. Asi 80 km.


7.4.2012

Petrovské Plže

Jedeme autem do Strážnice. Na kole pak Radějov a po cyklo č. 46 přes vrchy Šumárník, Výzkum (439m, cesta Marušky Kudeříkové, totem z obráceně zasazeného kmene, zajímavá stepní krajina s křovinami a solitérními duby, připomíná Slovenský kras) do Malé a Hrubé Vrbky, příjemná hospůdka, pak přes Kuželov - větrný mlýn, na silnici č. 71 a po asi 1 km severně odbočujeme zpět do  bukových lesů stále po cyklo 5047, stoupáme až přes 550 m, devětsily, plicníky, konvalinky, bažanky. Chata Megovka (446 m) - patrně lovecké a výletní obydlí Filipa Magnise, majitele strážnického panství, Filipovským údolím sjezd do Javorníku (v hospodě nevaří, jen pro společnost), Velká nad Veličkou, Louka - kostel Panny Marie Růžencové z roku 1999 - půdorys ve tvaru lilie, věž ve tvaru kapky rosy, odbočka Lipov, Tasov, Kněždub (v hospůdce guláš), přes Tvarožnou Lhotu proti větru a částečně i dešti do Strážnice.Cestou zpět se zastavujeme v Petrově, areál historických vinných sklepů v Petrovksých Plžích. Pan Mitáček (84) nás pozval do sklepa, kupujeme víno po 40 Kč, doma se ukázalo, že velmi dobré.

8.4.2012
Cesta do Vídně autem, překvapuje nás dálnice, kterou nemáme ve starší mapě, paralelní silnice je dobře značená, ale komplikované křižovatky, kruhové objezdy. Parkujeme na periferii a do středu města jedeme tramvají, lístek lze koupit ve voze asi za 2,20 E. Vídeň patří Klimtovi. Budova Secession od Josepha Maria Olbricha s nástěnnými malbami Klimta - Beethovenfries, bloumání po ulicích, Kunsthistorisches Museum - též nástěnné malby Klimta, expozice.

Cyklovýlet, květen 2011

6. 5. 2011 ve 13:10 z domova, Loket po silnici, pak cyklostezka do K. Varů, tam snaha o cyklostezku přes Vary, ale ztrácíme se, zastávka v hospodě v Dubině - výborná, mlýnské kameny, žlaby, Vojkovice, Damice, Krásný Les, Meluzína - dost krušné, ještě nemáme naježděno, z rozcestí směr na Měděněc a odbočkou před H. Halží na Kovářskou. Bydlíme v Avionice: 300,- na osobu a noc + poplatky, celkem 621,- pro dva, snídaně 90,-, po domluvě již v půl deváté, penzion dostavěn, TV na pokoji, lampičky, velmi pěkné, pizza za 90,-, zapečený rendlík výborný a sytý 120,-, Gambrinus, Master. Celkem 73 km.

7. 5. 2011 jedeme směr Chomutov k Přísečnici - před rozcestím stará Švédská lípa, pak nekonečný kopec k farmě větrných elektráren, Výsluní - foto kostela sv. Václava a staré duté třistaleté lípy, pěkně upravený park, západně od Výsluní odbočka přes Třebíšku do údolí Prunéřovského potoka - smíšený les, krásné buky s kořenovými náběhy, 250 let staré prunéřovské smrky (50 m vysoké), dub, rulové skály. Překvapivě přímo k elektrárně Prunéřov - chladicí věže také impozantní, Kadaň - kávička v již známé kavárničce na náměstí vedle bílé věže, výborný citronový řez, Katovská ulička, nejužší u nás, kostel Povýšení sv. Kříže, morový sloup, radniční věž se psem na fasádě (stavitel se jemnoval Hündt), Rokle, Račetice, Vinaře, Mašťov (dětský domov v zámku), Brody - návštěva u Lindsayho, Valeč, Chyše, do Žlutic podél Střely - pokec s cyklisty (jezdí na Vary a přes Měděnec zpět - 160 km), penzion Nad Hradbami - ubytování za 400,- osoba a noc, vybavení prosté, bez TV, bez lampiček, snídaně za 60,- (buď čaj nebo kafe), Gambrinus - 91 km.

8.5.2011 Ze Žlutic na sever, Ratiboř, snaha o Polom, Údrč, ale zabloudili jsme za Ratiboří, Bochov postátní silnici, Německý Chloumek, Javorná - zámek, přes Rybničnou, Pilu, Kolová, Háje - posezení s Vlasáky (Jiříček včera 30tiny), klasicky domů podél Ohře, pivo u Gardnera - 63 km. Celkem 227 km.

Sokolovské jeskyně

Sobotní deštivé odpoledne jsme využili k návštěvě jeskyní pod vedením Petra Krásy. Byť ne na kolech, byla to výprava domluvená na schůzce cykloparty a bylo nás asi 13. Jeskyně jsou po obou březích řeky Ohře mezi dvěma mosty - mostem 30. výročí osvobození a houpacím mostem ve Starém Sedle. Jsou situovány v horních terasách říčního údolí v tzv. starosedelském souvrství třetihorních převážně pískovcových sedimentů (eocén - oligocén, křemité pískovce a drobnozrnné slepence, až 40 m mocné). Vyskytují se zde pseudokrasové jeskyně, převisy, závrty. Jejich výzdobou jsou prokřemenělé zbytky kmenů stromů, které se vyskytují hojně někdy až v několikametrových ukázkách, místy jejich erodované vnitřky tvoří dutiny. Lze nalézt i zkamenělé listy eocénní flóry (příbuzní bobkového listu ?). Nejhlubší jeskyní je Cikánka na pravém břehu Ohře, asi 40 m dlouhá, uprostřed propadlá, se třemi možnými vstupy. V jedné z jeskyň jsou pozoruhodné artefakty- vytesaná kamenná kola, resp. lože po nich, jedno rozlomené kolo zůstalo nedopracováno na místě. Na některých stěnách jsou výkvěty jakýchsi bílých či nažloutlých solí drobně krystalizující. Jeskyně jsou zimovištěm netopýrů (ty jsme neviděli), jednu z jeskyň zjevně nedávno obýval člověk, v jiné to intenzivně páchlo po liškách, nafotili jsme několik zajímavých pavouků a jejich kokonů. Jeskyně jsou větší a zajímavější než jsem čekal. Cestou v lesích jsme obdivovali rašící konvalinky a pstročky. Odměnou za výlet v dešti bylo setkání s mlokem skvrnitým. Zajímavé je vyústění odvodňovací štoly ve Starém Sedle s historií těžby pyritových lupků a výrobou kyseliny sírové, skalice a kamence (při výrobě se používala též sbíraná lidská moč).

Foto:
http://picasaweb.google.com/vaneklu/2009_04_18_jeskyne_Sokolov#

Korespondence cykloparty:
http://docs.google.com/Doc?id=dg5f5236_2g7vjshgn&hl=en

Krudum - nová rozhledna

Včera byl rekordně teplý 21. říjen, v Plzni 21,6 st. C, v jižních Čechách 22,2 st. C, Sokolov v pozdním odpoledni jen necelých 18 st. C. Vyjel jsem si na kole na novou rozhlednu, která byla s konečnou platností a trvale otevřena předchozí den (slavnostní otevření za přítomnosti hejtmana kraje a starostů obcí 15. 10. 2008). Cesta přes Milíře lesní cestou na vrchol kopce Krudum (někdy též nesprávně počeštěle Chrudim) pěkně pozvolna, místy i strměji, vystoupala až na 838 m n.m. (rozcestí pod Milíři 640 m, Milíře 730 m, celková vzdálenost ze Sokolova necelých 12 km). Na vrcholu je čerstvě vztyčená štíhlá 50 metrová kovová konstrukce telekomunikační a vyhlídkové věže, která nahradila rozvaliny bývalé Kempfovy rozhledny z roku 1932 (otevřená 11. 9. 1932). Ta byla kamenná, vzhledově podobná hradní věži s cimbuřím. Zdála se masivní, ale po druhé světové válce zpustla a v 70. letech byla Státními statky Rovná rozbořena. Nazvána byla po místním rodáku lékaři Andreasi Kempfovi (dětství strávil na Třídomí), který žil převážně ve Vídni, kde také zemřel v květnu 1929.

Nová rozhledna má jiný půvab než původní stará kamenná věž, která se lépe hodila k tomuto mystickému místu opředenému řadou pověstí, ale výhled z její vzdušné plošiny je impozantní.

Bohužel studená fronta, která tlačila teplý vzduch přišla příliš brzy a na kopci již bylo zataženo, soumrak si také pospíšil, západ slunce sice potěšil oko i duši, ale byl připomínkou zpáteční cesty. Vítr konstrukcí cloumal tak, že rušil při focení, zato celou věž krásně rozezvučel do teskné monotónní písně. Cesta zpět hodně zešeřelým lesem po svažité a kamenité cestě byla již méně idylická.

Zajímavé odkazy k vrchu Krudum:
http://sweb.cz/SlavkovskyLes/pages/krudum.html
http://www.krasno.euweb.cz/o_obci.htm