Seriózní muž, Ethan a Joel Coenové, 2009

„When the truth is found to be lies and all the joys within you dies…you better find somebody to love." Somebody to Love, Jefferson Airplane, 1967

60. leta, radio hraje Somebody to Love, židovská rodina, seriozní univerzitní profesor fyziky Larry žije bezúhonný úspěšný život a najednou jedna trhlina za druhou. Žena ho opouští s jeho známým, děti jsou nezdárné, korejský student nejprve zanechá obálku s úplatkem a pak vyhrožuje udáním, příslib definitivy na universitě je ohrožen anonymními dopisy, nezamětsnaný bratr Artur, který okupuje domácnost, sází a dělá dluhy, si neustále odsává tukovou cystu, přitažlivá sousedka znepokojuje nestydatým opalováním veskrze bez. Film začíná vyšetřením u lékaře. Lze tohle vše přijímat s pokorou a vírou, že bůh činí dobře, aniž by se člověk ptal proč a za co?

Larry hledá rozhřešení u moudrých rabínů. Jeden mu radí snahu o jiný náhled, další mu vypráví příběh o zubaři, který objevil na zubech svého pacienta písmena a pátral po jejich významu. Příběh nemá konec a řešení, prostě někdy nevíme proč.

Navíc je Larry obklopen postavami, které s ním dokáží výborně manipulovat - manželka, která ho podvádí a opouští mu radí, aby se choval jako dospělý, její nový partner mu přináší láhev vína a projevuje účast, objímá ho a nabízí přátelství, aby Larry vše překonal - zvláště slizký typ (herec Fred Melamed mi bohužel připomínal Allena Ginsberga) , děti, bratr zneužívá trpělivosti v rodině, spolupracovník mu jedním dechem přináší velmi znepokojivé zprávy o anonymních udáních a druhým ujišťuje, že jsou bezvýznamné, student a jeho otec vydírají a zastrašují, nakonec i erotická výzva sousedky je manipulací.

Když se všechno zdárně urovnává, přichází telefonát. Volá lékař, že by bylo třeba probrat nález na RTG plic, raději osobně, ne po telefonu. Poslední sekvencí je blížící se tornádo, školníkovi se nedaří otevřít dveře úkrytu a žák, prodávající Larryho synovi trávu, tornádu fascinovaně přihlíží. Že by náznak, že všechny trýzně byly jen prkotiny a hlavní úder teprve přichází?

Určitě jsem nepostřehl všechny významy, film bych si rád zopakoval, svůj význam jistě měla hudba (jak naznačují recenze).

"Seriózní muž dokáže bez intelektuálních striptýzů a formálních exhibicí zhmotnit mystérium lidské existence v jeho komické děsivosti a děsivé komičnosti. A, což je na něm vůbec nejlepší, názorně ukazuje, že hledání odpovědí jen prohlubuje záhadu. Nevědomost je někdy skutečným požehnáním. Jak praví moudrost starých chasidů: Démoni znepokojují jen ty, kteří znepokojují je.“ Vít Schmarc

Široce otevřené oči, Haim Tabakman, 2009

Prvotina israelského režiséra o homosexuálním vztahu dvou mužů Arona a Ezriho (košer řezníka, manžela Rivky a otce 4 dětí, a jeho náhodného pomocníka, studenta v ješivě) v ortodoxní židovské komunitě - viz obsah. Odlišnost se střetne s přísnými pravidly. Otázkou je zda široce otevřené oči jsou oči boží (bůh stvořil nás a tento svět ne proto, abychom trpěli, ale abychom byli šťastní)? Ne, jsou to oči lidí, oči společnosti, které vidí v odlišném chování narušení a ohrožení řádu. A společnost si to s provinilcem přímo projevovaným tlakem rychle srovnává - pouliční noviny vylepené a roznášené oznamují nepravost, napětí při modlidbách a studiu Tory, mravnostní hlídka, která hrozí újmou na majetku i zdraví, vyobcování z komunity, ztráta zákazníků, do výlohy létající kameny, přímé fyzické násilí na Ezrim.

Další nápady a souvislosti:
Společnost ortodoxních židů je separována dle pohlaví, ženy a muži zvlášť na modlidbách i v práci a ve společnosti. Zdá se, že mužský svět je zde hlavním dějištěm, role žen jsou podružné. Není to tím spíše živnou půdou homosexuality?

Mikve slouží k rituální očistě - ve filmu v ní probíhá první obnažení a první tělesný kontakt obou mužů. Očišťuje se zde žena po menstruaci - proto poznámka ženy před ulehnutím na manželskou postel "byla jsem v mikvi". Nebylo zcela jednoznačné, zda se na konci šel Aron do mikve očistit, aby se vrátil ke své ženě a komunitě, či zda uniká a již se v poslední sekvenci zpod hladiny nevynoří?? Mikve je nádrž na přírodní vodu. Ve filmu se opakovaně objevuje déšť či voda z tryskajícího potrubí při vypjaté scéně rvačky, voda opakovaně máčí hlavní aktéry - symbol?

Sex ortodoxních židů - byla jsem v mikvi a rozpuštění stále zahalených vlasů, cudné svlečení pod prostěradlem, pod kterým probíhá i sex, jakoby nesměl na světlo boží.

Mravnostní hlídka (Modesty Patrol, Chastity Squad) ukončí nežádoucí předmanželský milenecký vztah a urychlí svatbu Sáry s jiným určeným mužem. Stejně tak zakročí v případě Arona a Ezriho.

Přináší víra a život v ortodoxní komunitě radost a štěstí ze sounáležitosti a začlenění či jen odříkání? Jak široké mohou být hranice tolerance v komunitě ortodoxně věřících (ať už židů či jiných)?

Cesta/The Road, John Hillcoat, 2009

Dle předlohy Cormacka McCarthyho - Cesta - Pullitzerova cena v roce 2007 (též Tahle země není pro starý) - asi by stálo za to si přečíst knihu, alespoň pro porovnání, co dokáže vyprávět na rozdíl od filmu. Film o putování otce s malým synem spálenou zemí po neurčené globální katostrofě, putování na jih a za nadějí - opakovaný motiv cesty, zhroucení civilizace, vůle přežít v mezní situaci, snaha zachovat lidství a morální hodnoty. Ústředním motivem je hlad, strach z kanibalismu - nepropadnout mu a nebýt sněden, zůstat "dobrým hochem" a dál v sobě "nést plamen" naděje, vůle a lidskosti.

Krátce po začátku jsem se ptal, zda to hodinu a 3/4 vydržím. Nakonec přes depresi, kterou musí film vyvolávat, a přes v podstatě plochý děj i jednoduché poslání udrží film hladinu napětí. Přikláním se k tomu, že jde o film pocitový nikoli dějový. Pro otce je hlavní motivací pro přežití syn, tím podivnější se jeví, že matka dokázala rodinu opustit a odešla zemřít do tmy a zimy. Přesto, že otec umírá, nachází hocha rodina dobrých lidí se psem (všechna zvířata vyhynula, nadějí a symbolem je živý brouk - nalezený právě v okamžiku, kdy otce zasáhne šíp). Postavy nemají jména.

Viggo Mortensen ve zcela jiné roli než Aragorn určitě nezklamal. Pozoruhodná je postava téměř slepého starce - Robert Duvall. Působivé je prostředí spálené a v trosky změněné země - např. výškový most. Hudba Nick Cave - Hillcoat a Cave spolupracovali na filmu Proposition.

Květ pouště, Sherry Horman, 2009

Film dle autobiografické knihy Desert Flower - životní příběh Waris Dirie - nomádské dívky ze Somálska, která se stala top modelkou a vyslankyní OSN pro boj za zákaz ženské obřízky. Film o silné touze po jiném životě a o šťastném a úspěšném úniku z pouště až na modní mola metropolí a do sálů OSN, o krásné ženě s genitáliemi mutilovanými obřízkou a snad i o vztahu k matce a rodině. Krásná je postava fotografa Terence Donovana, který s Waris Dirie a Naomi Campbell nafotil kalendář Pirelli 1987. Právě focení na kalendář, kde se Waris poprvé a ve filmu naposledy cudně odhaluje, je půvabnou scénou - hra stydlivé modelky, která je v situaci, kdy nemůže obnažení odmítnout, a citlivého profesionála se zaujetím pro práci. Ve filmu hraje též Sally Hawkins (držitelka zlatého globu za nejlepší herečku) a Anthony Mackie (sergeant Sanborn z The Hurt Locker).
Waris Dirie hrála v James Bondovi 1987 - The Living Daylight.

Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili. Zdeněk Šmíd, 2000

"Pamatujte si a) nikde to není stejné, b) vždycky to stojí za to."

O Geirangerfjordu:
"Ale jsou v Norsku hezčí fjordy. Míň kroucené, míň zelené, zato s duší. Duše fjordu se rozpíná v tichu a samotě. Tichu neublíží hrom, vítr, křik ptáků, frkání losa, řev vln, pád stromu, píseň víly. Ublíží mu turistův křik, byť láskyplný. Samotě zas neublíží hejna ptáků, tuleňů a ryb. Ani miliony žlutých listů na hladině. Ublíží jí výletní loď.
I Geirangerfjord má duši, ale malou, vyděšenou. Jsou tu lodě z Osla, z Athén, z Ameriky a autobusy až z Pelhřimova.
Chtěl bych přijet do Geirangeru v zimní noci. Slyšel bych jen šplouchání vln o pobřeží, vzlyk severské meluzíny. Pár okýnek by svítilo do tmy. Sněžnou cestou by přešel zachumlaný strejc, dívka ve vlňáku nebo trpaslík. Celé městečko by spalo v nehybné obří náruči ."

Milá knížečka známého autora, zápisky z "českého" putování dvěma auty po Dánsku, Švédsku a hlavně Norsku, plná poetiky, romantiky, postřehů, citu pro přírodu a pro drobné příhody, doplněná pasážemi z norských pohádek a mýtů i místopisnými informacemi.

Ilustroval Václav Kabát
Navazuje kniha Dlouhé noci Vikingů aneb Vraťte nám rabiáty.

Smrt číhá všude, The Hurt Locker, Kathryn Bigelow, 2008

"The rush of battle is often a potent and lethal addiction, for war is a drug." Chris Hedges.

Motto filmu převzaté z knihy válečného novináře Christopher Lynn Hedgese (1956), konkrétně z knihy War Is a Force That Gives Us Meaning, 2002.

Šestioskarový film (nejlepší film, scénář, režie) porazil Avatara více než 6:3. Válečný film o současné válce, o profesi vojáka, o špičkovém pyrotechnikovi, kterého nebezpečí nejen baví, ale zřejmě je potřebuje jako drogu. Přes svoji délku 137 min a minimalistický děj drží film v napětí od začátku do konce. Je natočen dokumentární formou - vojenské akce pyrotechnické jednotky jsou jen spoře pospojovány záběry z kasáren či města, psychologický vývoj postav je též minimální. Napětí je nejen z toho, že bomby mohou kdykoliv vybuchnout, ale též kterýkoli s četných okolních diváků v hábitu může kdykoli situaci komplikovat a přitom se ke každému z nich voják musí chovat "s úctou". Napětí zvyšováno detaily - odhozená vysílačka, krví slepené náboje v zásobníku, mouchy na tváři ostřelovače, běžící stěrače na autě s výbušninou...znervozňující holé ruce pyrotechnika oblečeného do ochranného skafandru. Titulky odpočítávají dny do rotace (výměny) jednotky za novou jednotku, každý den je k nepřežití. Nakonci se začíná opět u 365. Výborným kontrastem je scéna, kdy manželka pošle pyrotechnika na dovolené vybrat v supermarketu vločky (nekonečný regál různých druhů je neřešitelným problémem).

Obdivuhodné je, že film natočila žena. Ve filmu se krátce jako manželka hlavního hrdiny (Jeremy Renner - perfektní volba) objeví Evangeline Lilly - Pihatka z Lost.

Smrt Zajdy Munroa, Nick Cave, 2009

Druhá kniha známého zpěváka skupin The Bad Seeds a Grinderman je rozdělena do 3 částí: Chlívák, Cesťák a Mrtvý muž. Směřování děje je dáno názvem i první větou: "V hajzlu jsem", pomyslí si Zajda Munro ve chvilce jasnozřivosti příznačné pro ty, kdo mají brzy zemřít.
O čem je tato dost bezútěšná kniha, je snad vystiženo poslední větou, kterou Zajda pronese: "Jenom mi přišlo, že svět je místo, kde není lehký být dobrej člověk," řekne Zajda, zavře oči, vydechne a znehybní.

Zajda je cesťák s kosmetickým zbožím a věčně nadržený děvkař, nevěrný manžel, kterému se krásná a snad i kdysi milovaná žena Lilly ze žárlivosti oběsí, špatný otec devítiletého Zajdy juniora a stejně špatný syn umírajícího otce, živel, který v duchu i ve skutečnosti svléká ženy na potkání a je stále připraven je šukat, zippem zapaluje jednu lambertku za druhou, chlastá whisky i vodku Smirnoff, hází do sebe prášky a občas i drogy, ožralý řídí jako šílenec své racky podělané žluté Punto, provokuje a dostává přes hubu, nejraději je na štrece po hotelích a když není po ruce ženská, tak si představuje lesklé, hladké a drahé prominentní vaginy a ukájí se - nejčastěji vaginu Avril Lavigne nebo zlaté kalhotky Kylie Minogue (se kterou autor a zpěvák ve skutečnosti spolupracoval, oběma zpěvačkám se v závěru také omlouvá). Občas mu sekunduje spolupracovník Pudl a nadřízený tlusťoch Geoffrey.

Druhým hrdinou je Zajda junior, který otce zbožně obdivuje a miluje, upíná se k němu po smrti své matky, po které teskní a po které mu zbyla encyklopedie, kterou mu máma jednou dala, protože ho hrozitánsky miluje. Je encyklopedicky přemoudřelý, jinak naivní, celou knihu mu hnisají zanícené oči, bojí se, že oslepne, ale nikdo a hlavně Zajda otec to vůbec neřeší. Celá kniha je jedna dlouhá apokalypsa, závratný tobogán ústící ve smrt.

Přes všechnu vulgaritu i bezútěšnost kniha zaujme svou obrazností, udrží celou dobu napětí a jazykem přímo perlí. Smekám klobouk před překladatelkou Michalou Markovou.

Pro ilustraci:
"Pak Zajda zmizí v zastíněném vestibulu schodiště. Přeskočí kondom plný mrtvé puberťácké mrdky, kerý se válí ve smetí pod schodištěm. Čpavý, chemický puch chloru a moči ho praští přes nos a on si bůhvíproč vzpomene na ten sexy surreálný kontrast mezi chlupatými válenkami Pamely Andersonové a její (skoro) do hladka vyholenou kundičkou. Než vyšlape schody, už mu stojí v poklopci slušný stan."

"Zajda se krokem operetního padoucha vyplíží z hotelového pokoje, televizi nechá běžet a zavře za sebou. Chodba na pohled i na omak připomíná velrybí tuk. Zajda po ní vyrazí krokem směšným i příšerným zároveň a pod nohama se mu odvíjí fekální proud hořčičně hnědého koberce."

Část popisu těžce nemocného otce:
"Kůži na tváři má šedivou jako sešrotované noviny, dásně zubních protéz jsou cyklámově flekaté a zuby masivní a hnědé. Z temene vejčité lebky mu jako omáčka stéká nános bezbarvých vlasů. V jedné ruce třímá těžkou hůl, v té druhé kapesník děsuplně nepříjemného vzhledu. "



_____________________
O největším hitu renomovaného britského nakladatelství Canongate na tento rok, prodanému do třiceti zemí světa, napsal Irvine Welsh: „Kdyby orgasmy byly malé smrti, tak by nám bylo hned jasné, na co hlavní hrdina této knihy sejde ze světa. Smíchejte McCarthyho, Kafku a lidového komedianta, a vyjde vám Zajda Munro. Je to nenechavá četba nesoucí všechny známé Caveovy atributy: horor a lidství skryté pod tenkým povrchem ryčné a hravé odrhovačky.“

Lascivní balada o marnosti zběsilého bytí. Jan Vrba
"Zajda je už odedávna odsouzen k smrti, vlastně je to od počátku knihy, od našeho prvního setkání, mrtvý muž, zombie - i když není první, kdo na stránkách knihy umírá. Je ubit vlastní neschopností vyrovnat se s ubíjejícím životem, závislostí na náhražkách emocí a citů, hysterickými pokusy uniknout - ale z čeho vlastně?, je obětí sebe sama. Jeho způsob života (či spíše přežívání) nás může odpuzovat, ale také přitahovat, můžeme se děsit a pohoršovat, stejně tak jako bavit. V tom je největší síla románu. Absurdita se tu mísí s černým humorem, fantasmagorie s realismem, agresivní brutalita s nemohoucností. Nad vším se vznáší pach alkoholu, spermatu, kokainu, krve. Cave nám ale (naštěstí) nenabízí mravní rozuzlení."