RED, Robert Schwentke, 2010

Retired Extremly Dangerous.

"Film má být akčním comebackem Bruce Willise, jenž - naštěstí - i dnes dokáže vyvážit akční polohu jemnějším herectvím, aniž by působil trapně či prkenně. V tom mu ani tak nepomáhá scénář, který v mnoha ohledech drží pohromadě jen silou vůle, ale zejména chemie a jiskření mezi hlavními protagonisty-parťáky Helen Mirren, Morganem Freemanem a Johnem Malkovichem. Hlavně poslední ze zmiňovaných stvořil jednu z nejroztomilejších akčních figur - ujetého paranoika, křížence nájemného vraha a zestárlého hipíka, jenž žije v krytu pod svým stařičkým autem a podezírá každého kolemjdoucího, že usiluje o jeho život."

"Uhlazený Karl Urban je v roli padoucha Willisovi víc než důstojným spoluhráčem." Jana Julínková

Celkem výstižné. Staří parťáci potěšili, s kina jsme šli všichni s úsměvem. Pohodovka, "laskavý" akční film o špionech, který má jakousi patinu, nadsázkou upomene na bondovky či snad Muže z Honkongu či z Acapulca. Bruce W. je stále ve formě, Morgan F. je už opravdu starý, ale je to on, J. Malkovich je krásně šílený, Helen Miren (královna Alžběta) s těžkým kulometem oblečená v bílých šatičkách, na kterých průstřel zanechá jen decentní puntík, pobaví, k tomu Brian Cox jako její dávná láska a ruský superšpion. Karl Urban, kdyby se trochu uhladil a místy usmál, by mohl hrát nového Bonda. Film postavený na hercích více než na příběhu (ten je klasickou variací na mnohokrát obehrané téma), na nadsázce (i když sestřelení protitankové střely pistolí hraničí se Smrtonosnou zbraní), paradoxech, zábavných nápadech. Možná jsem už staromilský a důchod mi dýchá na záda, ale mile jsem se pobavil.

Užívej si, co to jde, Woody Allen, 2009

Whatever Works
Další z řady allenovek, především konverzační, ale i situační komedie s příznačným sarkasmem, vtipem, švihem a nádechem romatniky tentokrát opět z New Yorku. Stárnoucí samozvaný genius (je jím skutečně?) Boris Yellnikoff s mrzoutsky až přezíravým pohledem na svět a lidi kolem (Larry David), sarkasticky vtipný glosátor života, "dočasně" bydlí a nakonec se i ožení s mladou naivkou Melody z křesťanského jihu, která rozumu až tolik nepobrala (Evan Rachel Wood). Postupem vstupují do hry Melodyini rodiče a krásný mladík (Henry Cavill - nám známý ze seriálu Tudorovci). Konverzace jiskří brilantními dialogy, které strhnou ke spontánnímu smíchu. Výběr herců a jejich typologie je pro mě dokonalá. V Larry Davidovi je snadné rozeznat podobu s W.A. samotným, podoba Evan R. Wood se Scarlett Johansson (Vicky Cristina Barcelona) je také zjevná (ale rozsvítilo se mi až s dopomocí). Já ty "náhražky" vidím na rozdíl od některých kritiků (viz níže Adam Fiala, který dal filmu 20%!) jako zdařilé. Půvab mladičké a neokoukané E.R.W. může se S.J. jistě soutěžit (že by též faktor mládí i přes poněkud větší nos).

"Allen a Johanssonová jsou až příliš velké extrémy – jeden maximálně ošklivý, druhá maximálně krásná. To je kombinace, které by jaktěživ žádný rozumný, ba ani idealistický člověk neuvěřil. A tak tu máme průměrnější dvojice. I ta je postavena na silném kontrastu, ale ten není tolik propastný, abychom ho s lehkou nadsázkou nepřijali jako možný… jste-li ochotni přistoupit na Allenovu hru, ve které z kombinace stařecké zahořklosti a schopnosti vtipného glosování činí piedestal zájmu žen. Na druhou stranu totiž nelze pochopit (není objasněno), proč by se nějaká dívka (řekněme naivní blondýna toužící po americkém snu) měla zamilovat do těchto neatraktivních kvalit, aniž by ze sebe nedělala hloupou holku (i když manželé Paroubkovi budou z tohohle filmu doslova na větvi – ať žije sexy mozek)." Adam Fiala.

Přerod bigotních křesťanských jižanských rodičů Melody - a to matky v ulítlou sexuálně nevázanou umělkyni a otce v aktivního homosexuála - působí už až groteskně. Komunikace herce s filmovým publikem přispívá k dojmu, že si z nás W.A. stále dělá prču, a není dle mého dojmu velkým přínosem.

Pozn.: Larry David má svoji show na HBO s názvem Larry, kroť se (Curb Your Enthusiasm), běží do roku 2000 dosud, na imdb 9,3/10, na csfd 6,3/10.

Kdo říká, že W.A. stárne: Role Borise Yellnikoffa byla původně napsaná pro Zero Mostela. Po jeho smrti v roce 1977 Woody Allen scénář odložil, ovšem v době potenciální herecké stávky mezi lety 2008 a 2009 se rozhodl použít starý scénář pro svůj nový film.

Lovec draků, Khaled Hosseini, 2003

The Kite Runner

Konečně kniha, která vypráví příběh zauzlený jen jednou časovou kličkou, příběh, který se dobře čte, je dramatický, má propracované postavy, je umělecky zpracovaným zdrojem informací o Afganistánu, Pakistánu a trochu i Americe, příběh, který má druhý a další level - vztah k náboženství a bohu (Aleff jako náboženský fanatik páchající zlo bez výčitek proti nábožensky neformálnímu přesto bohabojnému Bábovi), vztah otce a syna. A pro mě snad nejpřitažlivější - zlo a vina (Aleffovo čisté zlo bez výčitek a Amírova neschopnost zlu čelit a bránit následkům provázená mučivým pocitem viny).

Hosseini vypráví o Amírovi (syn bohatého obchodníka) a Hasanovi (syn rodinného sluhy - a víc než to) a o vztahu mezi většinovými sunnitskými Paštůny a dlouhodobě utlačovanou komunitou šíitských Hazárů, „kteří pojídají myši, mají placaté nosy a jsou jen oslíci nesoucí náklad“. Amír v sobě již nese primární vinu, protože jeho matka (otcova "princezna" vzdáleně pocházející z královské rodiny) zemřela při jeho porodu, Amír není v očích otce mužným synem, tíhne k čtení krásných a hrdinských příběhů, ale sám není odvážný, ráději se věnuje psaní než sportu, na rozdíl od Hasana, který je přirozeně statečný, nadaný tělesně a zřejmě i duševně, i když neumí číst (je jen Hazára). Amírův problematický vztah k otci se vine celou knihou. Otec (Baba) je nebojácný a štědrý ctěný člověk, který sice v Aláha věří, ale formální praktiky a zákazy islámu jsou mu cizí. Ztělesněným zlem je Aleff, bohatý synek Paštuna a Němky, který se vzhlédl v Hitlerovi a který terorizuje hochy v okolí. V dospělosti je fundamentalistickým fanatickým vůdcem Talibanu a bez výčitek znásilňuje, masakruje. Amír nedokáže čelit zlu ve vypjaté scéně, kdy je Hasan Aleffem znásilněn, a jeho pocit viny a znechucení sama sebou jej vede k podvodu a lsti, která už ani nejde odčinit. Zbabělá nečinnost tváří v tvář násilí přeroste v nečestné konání. V dospělosti se vykoupí, když znovu čelí Aleffovi, aby zachránil Hasanova syna Sohrába.

Amír je sice vypravěčem, ale jakýmsi průvodcem knihou je moudrý Rahím Chán, přítel a obchodní partner Baby, který dokáže chápat a domýšlet a který vlastně dovede Amíra k vykoupení.

Historické pozadí knihy nás provede obdobím království, vyhlášením republiky, vpádem sovětských vojsk, občasnskou válkou, nástupem a vládou Talibanu. Amíra a Bábu provázíme na útěku do Pakistánu a následně do Ameriky. Poznáváme některé zvyky a rodinné obřady.

Způsob vyprávění je až schématický, připomíná mýtus či pohádky.

Vztahující se článek Petra Drbohlava z Člověka v tísni v Afganistánu

Seriózní muž, Ethan a Joel Coenové, 2009

„When the truth is found to be lies and all the joys within you dies…you better find somebody to love." Somebody to Love, Jefferson Airplane, 1967

60. leta, radio hraje Somebody to Love, židovská rodina, seriozní univerzitní profesor fyziky Larry žije bezúhonný úspěšný život a najednou jedna trhlina za druhou. Žena ho opouští s jeho známým, děti jsou nezdárné, korejský student nejprve zanechá obálku s úplatkem a pak vyhrožuje udáním, příslib definitivy na universitě je ohrožen anonymními dopisy, nezamětsnaný bratr Artur, který okupuje domácnost, sází a dělá dluhy, si neustále odsává tukovou cystu, přitažlivá sousedka znepokojuje nestydatým opalováním veskrze bez. Film začíná vyšetřením u lékaře. Lze tohle vše přijímat s pokorou a vírou, že bůh činí dobře, aniž by se člověk ptal proč a za co?

Larry hledá rozhřešení u moudrých rabínů. Jeden mu radí snahu o jiný náhled, další mu vypráví příběh o zubaři, který objevil na zubech svého pacienta písmena a pátral po jejich významu. Příběh nemá konec a řešení, prostě někdy nevíme proč.

Navíc je Larry obklopen postavami, které s ním dokáží výborně manipulovat - manželka, která ho podvádí a opouští mu radí, aby se choval jako dospělý, její nový partner mu přináší láhev vína a projevuje účast, objímá ho a nabízí přátelství, aby Larry vše překonal - zvláště slizký typ (herec Fred Melamed mi bohužel připomínal Allena Ginsberga) , děti, bratr zneužívá trpělivosti v rodině, spolupracovník mu jedním dechem přináší velmi znepokojivé zprávy o anonymních udáních a druhým ujišťuje, že jsou bezvýznamné, student a jeho otec vydírají a zastrašují, nakonec i erotická výzva sousedky je manipulací.

Když se všechno zdárně urovnává, přichází telefonát. Volá lékař, že by bylo třeba probrat nález na RTG plic, raději osobně, ne po telefonu. Poslední sekvencí je blížící se tornádo, školníkovi se nedaří otevřít dveře úkrytu a žák, prodávající Larryho synovi trávu, tornádu fascinovaně přihlíží. Že by náznak, že všechny trýzně byly jen prkotiny a hlavní úder teprve přichází?

Určitě jsem nepostřehl všechny významy, film bych si rád zopakoval, svůj význam jistě měla hudba (jak naznačují recenze).

"Seriózní muž dokáže bez intelektuálních striptýzů a formálních exhibicí zhmotnit mystérium lidské existence v jeho komické děsivosti a děsivé komičnosti. A, což je na něm vůbec nejlepší, názorně ukazuje, že hledání odpovědí jen prohlubuje záhadu. Nevědomost je někdy skutečným požehnáním. Jak praví moudrost starých chasidů: Démoni znepokojují jen ty, kteří znepokojují je.“ Vít Schmarc

Široce otevřené oči, Haim Tabakman, 2009

Prvotina israelského režiséra o homosexuálním vztahu dvou mužů Arona a Ezriho (košer řezníka, manžela Rivky a otce 4 dětí, a jeho náhodného pomocníka, studenta v ješivě) v ortodoxní židovské komunitě - viz obsah. Odlišnost se střetne s přísnými pravidly. Otázkou je zda široce otevřené oči jsou oči boží (bůh stvořil nás a tento svět ne proto, abychom trpěli, ale abychom byli šťastní)? Ne, jsou to oči lidí, oči společnosti, které vidí v odlišném chování narušení a ohrožení řádu. A společnost si to s provinilcem přímo projevovaným tlakem rychle srovnává - pouliční noviny vylepené a roznášené oznamují nepravost, napětí při modlidbách a studiu Tory, mravnostní hlídka, která hrozí újmou na majetku i zdraví, vyobcování z komunity, ztráta zákazníků, do výlohy létající kameny, přímé fyzické násilí na Ezrim.

Další nápady a souvislosti:
Společnost ortodoxních židů je separována dle pohlaví, ženy a muži zvlášť na modlidbách i v práci a ve společnosti. Zdá se, že mužský svět je zde hlavním dějištěm, role žen jsou podružné. Není to tím spíše živnou půdou homosexuality?

Mikve slouží k rituální očistě - ve filmu v ní probíhá první obnažení a první tělesný kontakt obou mužů. Očišťuje se zde žena po menstruaci - proto poznámka ženy před ulehnutím na manželskou postel "byla jsem v mikvi". Nebylo zcela jednoznačné, zda se na konci šel Aron do mikve očistit, aby se vrátil ke své ženě a komunitě, či zda uniká a již se v poslední sekvenci zpod hladiny nevynoří?? Mikve je nádrž na přírodní vodu. Ve filmu se opakovaně objevuje déšť či voda z tryskajícího potrubí při vypjaté scéně rvačky, voda opakovaně máčí hlavní aktéry - symbol?

Sex ortodoxních židů - byla jsem v mikvi a rozpuštění stále zahalených vlasů, cudné svlečení pod prostěradlem, pod kterým probíhá i sex, jakoby nesměl na světlo boží.

Mravnostní hlídka (Modesty Patrol, Chastity Squad) ukončí nežádoucí předmanželský milenecký vztah a urychlí svatbu Sáry s jiným určeným mužem. Stejně tak zakročí v případě Arona a Ezriho.

Přináší víra a život v ortodoxní komunitě radost a štěstí ze sounáležitosti a začlenění či jen odříkání? Jak široké mohou být hranice tolerance v komunitě ortodoxně věřících (ať už židů či jiných)?

Cesta/The Road, John Hillcoat, 2009

Dle předlohy Cormacka McCarthyho - Cesta - Pullitzerova cena v roce 2007 (též Tahle země není pro starý) - asi by stálo za to si přečíst knihu, alespoň pro porovnání, co dokáže vyprávět na rozdíl od filmu. Film o putování otce s malým synem spálenou zemí po neurčené globální katostrofě, putování na jih a za nadějí - opakovaný motiv cesty, zhroucení civilizace, vůle přežít v mezní situaci, snaha zachovat lidství a morální hodnoty. Ústředním motivem je hlad, strach z kanibalismu - nepropadnout mu a nebýt sněden, zůstat "dobrým hochem" a dál v sobě "nést plamen" naděje, vůle a lidskosti.

Krátce po začátku jsem se ptal, zda to hodinu a 3/4 vydržím. Nakonec přes depresi, kterou musí film vyvolávat, a přes v podstatě plochý děj i jednoduché poslání udrží film hladinu napětí. Přikláním se k tomu, že jde o film pocitový nikoli dějový. Pro otce je hlavní motivací pro přežití syn, tím podivnější se jeví, že matka dokázala rodinu opustit a odešla zemřít do tmy a zimy. Přesto, že otec umírá, nachází hocha rodina dobrých lidí se psem (všechna zvířata vyhynula, nadějí a symbolem je živý brouk - nalezený právě v okamžiku, kdy otce zasáhne šíp). Postavy nemají jména.

Viggo Mortensen ve zcela jiné roli než Aragorn určitě nezklamal. Pozoruhodná je postava téměř slepého starce - Robert Duvall. Působivé je prostředí spálené a v trosky změněné země - např. výškový most. Hudba Nick Cave - Hillcoat a Cave spolupracovali na filmu Proposition.

Květ pouště, Sherry Horman, 2009

Film dle autobiografické knihy Desert Flower - životní příběh Waris Dirie - nomádské dívky ze Somálska, která se stala top modelkou a vyslankyní OSN pro boj za zákaz ženské obřízky. Film o silné touze po jiném životě a o šťastném a úspěšném úniku z pouště až na modní mola metropolí a do sálů OSN, o krásné ženě s genitáliemi mutilovanými obřízkou a snad i o vztahu k matce a rodině. Krásná je postava fotografa Terence Donovana, který s Waris Dirie a Naomi Campbell nafotil kalendář Pirelli 1987. Právě focení na kalendář, kde se Waris poprvé a ve filmu naposledy cudně odhaluje, je půvabnou scénou - hra stydlivé modelky, která je v situaci, kdy nemůže obnažení odmítnout, a citlivého profesionála se zaujetím pro práci. Ve filmu hraje též Sally Hawkins (držitelka zlatého globu za nejlepší herečku) a Anthony Mackie (sergeant Sanborn z The Hurt Locker).
Waris Dirie hrála v James Bondovi 1987 - The Living Daylight.