Krudum - západní vrchol

Krásný podzimní den nás s Milenou vylákal na procházku k rozhledně na Krudum. Vrchol Krudumu s rozhlednou je od rozcestí silnice Sokolov - Podstrání a lesní cesty (zelená značka) vzdálený asi 32 min. rychlou chůzí. Odbočka k západnímu vrcholu (cestou vzhůru doleva) je asi 300 m pod hlavním vrcholem. Až na vrchol vede široká lesní cesta. Na vrcholu je takzvaný Francouzský kámen s nápisem a Reg Imp Fr Pmo 1808 (REGius IMPerator FRanciscus Primo - Král a císař František První) a ZA 40 (vytesal voják, který to měl za 40). Kámen byl novodobě (v roce 2002) osazen kovaným křížem (autor neznámý). Z vrcholu je výhled na Třídomí, Horní Slavkov, Kozí hřbety i na novou rozhlednu.                                                                                                                                     

Západní vrchol Krudum jsme navštívili opakovaně, následující snímek je zimní ze 3.1.2015. Kovaný kříž již dávno chybí. Škoda.

Krudum - nová rozhledna

Včera byl rekordně teplý 21. říjen, v Plzni 21,6 st. C, v jižních Čechách 22,2 st. C, Sokolov v pozdním odpoledni jen necelých 18 st. C. Vyjel jsem si na kole na novou rozhlednu, která byla s konečnou platností a trvale otevřena předchozí den (slavnostní otevření za přítomnosti hejtmana kraje a starostů obcí 15. 10. 2008). Cesta přes Milíře lesní cestou na vrchol kopce Krudum (někdy též nesprávně počeštěle Chrudim) pěkně pozvolna, místy i strměji, vystoupala až na 838 m n.m. (rozcestí pod Milíři 640 m, Milíře 730 m, celková vzdálenost ze Sokolova necelých 12 km). Na vrcholu je čerstvě vztyčená štíhlá 50 metrová kovová konstrukce telekomunikační a vyhlídkové věže, která nahradila rozvaliny bývalé Kempfovy rozhledny z roku 1932 (otevřená 11. 9. 1932). Ta byla kamenná, vzhledově podobná hradní věži s cimbuřím. Zdála se masivní, ale po druhé světové válce zpustla a v 70. letech byla Státními statky Rovná rozbořena. Nazvána byla po místním rodáku lékaři Andreasi Kempfovi (dětství strávil na Třídomí), který žil převážně ve Vídni, kde také zemřel v květnu 1929.

Nová rozhledna má jiný půvab než původní stará kamenná věž, která se lépe hodila k tomuto mystickému místu opředenému řadou pověstí, ale výhled z její vzdušné plošiny je impozantní.

Bohužel studená fronta, která tlačila teplý vzduch přišla příliš brzy a na kopci již bylo zataženo, soumrak si také pospíšil, západ slunce sice potěšil oko i duši, ale byl připomínkou zpáteční cesty. Vítr konstrukcí cloumal tak, že rušil při focení, zato celou věž krásně rozezvučel do teskné monotónní písně. Cesta zpět hodně zešeřelým lesem po svažité a kamenité cestě byla již méně idylická.

Zajímavé odkazy k vrchu Krudum:
http://sweb.cz/SlavkovskyLes/pages/krudum.html
http://www.krasno.euweb.cz/o_obci.htm

Dachstein, Seewand, září 2005

Výstup na Dachstein byl s přespáním na Adámku a při krásném počasí prvního podzimního dne opravdu pohodový. Čerstvý sníh nevadil. Vyšli jsme s Ondřejem z chaty v 7 a vrátili se před 12. i s focením a svačinkou na vrcholu a krátkou přestávkou na slaďoura v sedélku. A to jsme před spaním měli víno a poslouchali historky starých horských vlků.

K Seewandu:

Stěna není lehká, ale z druhé strany přehnané obavy nejsou na místě. Představa čistého vápencového stěnového lezení v exponovaném terénu se nenaplnila, takových částí je spíše menšina. Oklouzané a zabahněné stupy v ostatních úsecích a přechodech jsou opravdu nepříjemné. Na rozdíl od poznatků na lezci.cz (doporučena lehká sportovní obuv) jsem si blahořečil za pohory (robustní kožená Lowa, určená spíš na ledovec, sorry za reklamu). Pokud sportovní obuv, tak nízké trekové pohorky s vibramem.

Na čas 3:40 jsem jako Tatík “pyšný” (i když to není to podstatné), ale Ondřeje jsem svou dýchavičností, obavami z rozložení sil a pravidelným doplňováním energie a tekutin dost zbrzdil. Vyběhl by mnohem dříve. Ještě dojem ze stěny: asi tak první třetinu (až nad Doppel Dach) jsem byl křečovitý a zadýchaný, pak se mi lezlo mnohem lépe, obávaný Am Pfeiler se mi těžký nezdál, i když únava v rukou narůstá, ke křečím po krátké pauze nebylo daleko, pak “se to rozlezlo”. Hezké pasáže jsou Putzband a Am Igel (jestli nepletu ty názvy).

Autorům cesty bych poděkoval, o jejím vedení jistě přemýšleli. Jako cesta sportovní kategorie je to hodnotná atrakce. Dolomitické ferraty jsou dle mého soudu krásnější, přirozenější. Vyzdvihl bych dobré jištění - dostatečné, ale ne přehnané. Tam, kde je vyhovující stup, není narvané zbytečné železo, žádné žebříky ap. (jako na Prielu, Alpspitze..), to jsem ocenil. Tam, kde se zdálo, že stup na první pohled chybí, jsem nakonec vždycky nějaký našel. Cestou k chatě, kde "absolventi" Seewandu dostanou truňk zdarma, jsou krásné výhledy na oblast Dachsteinu. U chaty potěšila pasoucí se prasátka. Cesta dolů je lepší lanovkou, pěšky nuda.



Ondřejův komentář.