O čem? O mužském světě uchvatitelů? Snad o tom, zda moc a bohatství za každou cenu vyhrává nad obyčejným poctivým (a tady i tragickým) životem.
Život není galantní slavnost.., ale zákeřnej každodenní boj - a já v něm nesmím prohrát. Buď jsi vládce nebo ovládaný.Glosy na politickou situaci, posun ve vnímání spravedlnosti a fungování naší justice v kauzách politiků, obvyklá kritika Klause.
"...vždycky jde především o moc a o prachy. Demokracie je vedlejší produkt. ""...lepší školství a zdravotní péče taky?""To je jenom marketing, tečka. Obal prodává, je to píárko včech, co chtěj moc. Co si potřebujou nahrabat. Copak ty vážně myslíš, že to Paroubkové a Grossové myslej upřímně, že jim jde o školy a o nemocnice? Blaho lidu je sociálně demokratickej kýč. Mladej strojvůdce vede chudej lid - a ve finále si nahrabe asi sto miliónů!" (Cyril a Aneta).
Prošpikováno citáty (vybírám nejlepší):
"Možná dostal selský rozum na frak, ale trestní právo prostě není o logice a není taky o absolutní spravedlnosti. To si totiž taky někdo často myslí,
že existuje absolutní spravedlnost." Prostě neexistuje. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká v rozhovoru pro Instinkt.To vše přeneseno - jak jinak u M.V. - i do oblasti sexu (někdy hodně vulgárního) :
Cyril k Tali: "jestli bůh existuje,vypadá jako tvoje píča." V kontrastu Bruno (přesto, že vlastně nic "podstatného" s Tali neprožije): "Dotknul jsem se krásy. To se v životě nepoštěstí každýmu."
Co ještě ? O sourozeneckých vztazích. Cyril kořistnický bohatý právník, manipulátor a vládce. Bruno - lokální novinář, typ, který nevítězí, umírající na nejmenovanou degenerativní nervovou chorobu, nakonec se vzepře a mstí Anetu pěstmi, až si zláme ruku a tím posune příběh jinam. Aneta - sympatická, kladná, stále svobodná a stále hledajcí antiklausovka, v knize ve funkci glosátorky.
Autobiografické vsuvky - z autorského čtení:
Nejsympatičtější postavou knihy je pro mě sexy dívka Mádlová, která se oblékne do minisukně a svlékne do topu, aby získala interview od nažhaveného slintajícího autora, a pak odejde jako nedostupná královna. Prostě s ním vy... I tady je sebeironie možná jen kalkulem, který má získat sympatie čtenáře k autorovi, ale pravda, pobavila mě.
Jinde autor sám o sobě:
"zodpovědný, nezkorumpovaný..., ale podobně zásadový dokážeš být jen tehdy, pokud se daná věc netýká tvého penisu nebo žaludku."Shrnuto:
Průměr. Dobře napsaná domácí úloha na téma, jak vyrobit úspěšnou knihu. Ale i tak bych nedal jedničku. Autor to i přiznává. Trochu se blíží Saudkovu - vím, že je to kýč, ale lidi, nevím proč, kupují špatné věci. Nezastírá ani zdroje- viz některé citáty z: Jak napsat bestseller. Jak být nablízku (Provázení posledními týdny a dny života), též citován Tomáš Halík a
Hana Librová.
Ostatně téma umírání a stárnutí považuji v této knize (možnán poznamenán profesí) za (do Vieweghovy tvorby) přínosně zpracované. To, jak nevinné náhodné narážky vyvolávají u umírajícího i okolí myšlenku na smrt. Setkání s poklimbávajícím staříkem v restauraci. Že by M.V. stárnul?
Z recenzí:
"Protože platí, že postavy bývají jen různými aspekty rozhádané autorovy duše, vidíme jasně, že své ambice a gurmánství vtělil do Cyrila, plachost do Bruna a hněv na marast klausovské společnosti do Anety. Jakkoli se zdá, že vypravěč-spisovatel v příběhu trčí, je ve skutečnosti svorníkem této trojjediné postavy."
Jan Jandourek"Autor nesplňuje požadavek intelektuálů, kteří si pod spisovatelstvím představují bohéma políbeného múzou tvořícího v uměleckém vytržení. Být spisovatelem je řemeslo. Není nic špatného na tom, když se jím někdo živí, byť s každou svojí knihou částečně zopakuje to, co už jednou napsal."
Klára Kubíčková, MF
O čem?
