Cyklovýlet, květen 2011

6. 5. 2011 ve 13:10 z domova, Loket po silnici, pak cyklostezka do K. Varů, tam snaha o cyklostezku přes Vary, ale ztrácíme se, zastávka v hospodě v Dubině - výborná, mlýnské kameny, žlaby, Vojkovice, Damice, Krásný Les, Meluzína - dost krušné, ještě nemáme naježděno, z rozcestí směr na Měděněc a odbočkou před H. Halží na Kovářskou. Bydlíme v Avionice: 300,- na osobu a noc + poplatky, celkem 621,- pro dva, snídaně 90,-, po domluvě již v půl deváté, penzion dostavěn, TV na pokoji, lampičky, velmi pěkné, pizza za 90,-, zapečený rendlík výborný a sytý 120,-, Gambrinus, Master. Celkem 73 km.

7. 5. 2011 jedeme směr Chomutov k Přísečnici - před rozcestím stará Švédská lípa, pak nekonečný kopec k farmě větrných elektráren, Výsluní - foto kostela sv. Václava a staré duté třistaleté lípy, pěkně upravený park, západně od Výsluní odbočka přes Třebíšku do údolí Prunéřovského potoka - smíšený les, krásné buky s kořenovými náběhy, 250 let staré prunéřovské smrky (50 m vysoké), dub, rulové skály. Překvapivě přímo k elektrárně Prunéřov - chladicí věže také impozantní, Kadaň - kávička v již známé kavárničce na náměstí vedle bílé věže, výborný citronový řez, Katovská ulička, nejužší u nás, kostel Povýšení sv. Kříže, morový sloup, radniční věž se psem na fasádě (stavitel se jemnoval Hündt), Rokle, Račetice, Vinaře, Mašťov (dětský domov v zámku), Brody - návštěva u Lindsayho, Valeč, Chyše, do Žlutic podél Střely - pokec s cyklisty (jezdí na Vary a přes Měděnec zpět - 160 km), penzion Nad Hradbami - ubytování za 400,- osoba a noc, vybavení prosté, bez TV, bez lampiček, snídaně za 60,- (buď čaj nebo kafe), Gambrinus - 91 km.

8.5.2011 Ze Žlutic na sever, Ratiboř, snaha o Polom, Údrč, ale zabloudili jsme za Ratiboří, Bochov postátní silnici, Německý Chloumek, Javorná - zámek, přes Rybničnou, Pilu, Kolová, Háje - posezení s Vlasáky (Jiříček včera 30tiny), klasicky domů podél Ohře, pivo u Gardnera - 63 km. Celkem 227 km.

Děti jsou v pohodě, The Kids Are All Right, Lisa Cholodenko, 2010

Film výborný námětem, zpracováním i hereckými výkony. Dvě lesbické matky (v životě usazená, ale trochu nervní lékařka Nic a zatím neúspěšná zahradní architektka Jules) vychovávají 18tiletou dceru a 15tiletého syna z umělého oplodnění anonymním dárcem spermatu. Právě dospělá dcera naváže kontakt s biologickým otcem (svobodomyslný majitel restaurace a bioekologického zahradnictví Paul, který jezdí na motorce s spí s mladou nohatou černošskou servírkou). Když Jules začne pro Paula přetvářet zahradu a zjistí, že není až tak přísně homosexuální, začnou se už i tak dost napjaté vztahy dále komplikovat.

Jde především o film, který citlivou, hmatatelnou a uvěřitelnou formou podává obraz několika zásadních životních milníků: krize středního věku, manželské krize, sbližování se s biologickým otcem, milostného románku, snahy o seberealizaci v nerovném vztahu, odchodu dětí z domova, alkoholu jako cestě k úniku...Miroslav Bohm

Přidal bych: soužití dvou homosexuálek v manželství, které se moc nevymyká obvyklému manželskému vzorci, vymezení se dospívajících vůči rodičům, chybění mužského vzoru u 15ti letého syna, nevěru homosexuálky s heterosexuálním partnerem, provalená nevěra před dospívajícími dětmi a dalo by se najít víc.

Zvláštní bylo, že homosexuálky se při erotické hře vzrušovaly gay videem. Nepravděpodobné bylo, že homosexuálka zapadla do heterosexuálního sexu jako rutinérka s až sadistickým prvky. Oba aktéři nevěry byli vůči dospívajícím dětem v takovém vztahu, že nevěra by v takovém případě měla být imperativním tabu. Vztahové problémy byly řešeny americkým "pojďme o tom mluvit" - např nevhodné kamarádství syna: Co ti ten vztah dává? Myslíš, že vedle něho rosteš?

Herecký výkon Annette Beningové byl výborný, stejně mě však herecky zaujala její filmová dcera jednadvacetiletá Mia Wasikowska.

Lisa Cholodenko se režijně podílela na seriálu Six Feet Under (Odpočívej v pokoji).
Snímek byl natočen za pouhých 24 dní.

Skleněný pokoj, The Glass Room, Simon Mawer, 2009

Kniha renomovaného anglického spisovatele navržená na prestižní Bookerovu cenu, kniha o českém prostředí a "české" spíše multikulturní Ville Tugendhat alias Landauer. Vychází v roce 2009, kdy na české scéně je cena Knižního klubu udělena knize vietnamské studentky Bílej kůň, žlutej drak (divme se: o problémech rasismu).

Ústředím knihy je Skleněný pokoj, lépe německy Glassraum - skleněný prostor. Uzavřený prostor s dvěma skleněnými částečně zásuvnými stěnami, které jej křehce oddělují od klidu i neklidu venkovního světa, prostor průzračný, naplněný světlem, prostor bílý a slonovinový, naplněný jedinečným nábytkem, velkým kruhovým stolem a půlkruhovou stěnou z makasarského ebenu, pianem Bösendorfer, černým torsem kráčející ženy od Maillola , prostor jemným kontrastem zdůrazněný onyxovou stěnou, v jejíchž tajemných vzorech večerní slunce zapaluje tajemné ohně. "Umělecké dílo, jako je toto vyžaduje, aby i život, který v něm plyne, byl uměleckým dílem.", praví pan architekt. A Viktor Landauer cituje Bretona: "Budu i nadále bydlet ve svém skleněném domě..., kde se mi dříve či později vyjeví, kdo jsem, vyryto diamantem.

Ve skleněném pokoji se pak sbíhají děje, které však nejsou křišťálově čisté

Villa stojí, i ona má svůj vývoj ale relativně pomalý. Je vidět, že autor její historii a proměny bedlivě studoval. Za skleněnými stěnami však proudy dějin rozvíří osudy postav (vzestup Hitlera, Anschluss Rakouska s uprchlíky - včetně Viktorovy tajné lásky Katy Kalmanové, válka, emigrace, pronásledování Židů, bombardování, příchod Rudé armády, socialismus, oteplení šedesátých let a nakonec sametová revoluce - setkávání i rozcházení, lásky a nevěry hlavních postav, ve kterých také planou tajemné ohně jako v onyxové stěně). Hezky vyprávěné, ale nakonec asi očekávané.

Zvláštní je opakovaný motiv lesbických náklonností a lásek, jejichž katalyzátorem je živočišná, bisexuální Hana Hanáková - nejtragičtější postava knihy (rodiče zemřeli v jakýchsi troskách, Hana přežila zraněná, ale nemůže mít děti, nakonec otěhotní s nacistou, který ji pošle do Ravensbrücku, kde porodí, ale dítě ji vezmou, muž projde Terezínem a skončí v Osvětimi), přesto je plná života a milující. V mládí se nechala fotografovat Drtikolem a malovat Tamarou de Lempickou, s níž měla milostný vztah.
Zajímavé je též líčení práce antropologického či biologického výzkumného ústavu, zaměřeného na zjišťování odchylek ras, který ve vile sídlí.

Dojmy:

- dlouho jsem se nemohl zbavit pocitu, že román píše žena,

- úvod návratu slepé Liesel do vily strhne hned na prvních stránkách, pak však děj trochu ochabne, tyhle momenty se střídají i dál,

- spoustu čichových vjemů jako u Murakamiho, podobně i hudba má své místo

Citát: "A závěrka fotografova přístroje opakovaně vydává mechanický zvuk, otevírá se a zavírá a posílá prchavé obrazy přítomnosti do světelné propusti minulosti."

Recenze: Alice Horáčková MF

Byl jsem při tom, Being There, Hal Ashby, 1979

Starší, ale stále výborný film s Peterem Sellersem a Shirley MacLain. Slaboduchý zahradník, který do svého velmi zralého věku nevyšel z domu, se ocitne ve světě magnátů, v blízkosti presidenta, ve světě agentů CIA a FBI a se svou prostotou vypráví o zahradě. Jeho "moudrosti" jsou chápány okolím jako podobenství a nabývají nepředvídatelných významů. Absurditu filmu podtrhne závěrečná scéna, kdy Zahradník odchází přes jezero jako Bůh.

P.S. je naprosto skvělý, přesně drží hranici mezi slušným prosťáčkem a domnělým filosofem.

Film je adaptací knihy Jerzy Kosinskiho.

Při titulcích běží "záběry z natáčení jedné scény filmu". "Peter Sellers byl za svou roli nominován na Oscara. Mnoho lidí tvrdilo, že Sellers prohrál kvůli scéně, která je ukázána při závěrečných titulcích. Sellers sám k ní řekl, že „přerušila kouzlo celého filmu“."

Role Benjamina Randa (nemocného a umírajícího bohatce, podnikatel a poradce presidenta - Melvyn Douglas) byla nabídnuta Laurence Olivierovi, ten to však odmítl s tím, že nechce hrát ve filmu, kde musí Shirley MacLaine onanovat. Masturbační scéna Shirley MacLaine byla natočena naposedmnácté."

Kvílení, Howl, Rob Epstein, Jeffrey Friedman, 2010

Koláž několika filmových obrazů:

-soudní proces z roku 1957 s vydavatelem Lawrencem Ferlinghettim, ve kterém je Kvílní souzeno za obscénitu, vulgaritu, zřejmě i neamerickost a otevřené líčení homosexuality a užívání drog, závěrečná řeč soudce by se měla stát obsahem čítenek

- první veřejné autorské čtení básně v Six Gallery v říjnu roku 1955

- pasáže "animovaného ztvárnění básně od Ginsbergova spolupracovníka Erica Drookera podmalované melancholickou jazzovou hudbou Cartera Burwella", autorské čtení básně je působivější než obrazy

- hrané interview s autorem prokládané životními vzpomínkami na psychopatickou matku, na pobyt na psychiatrii s Carlem Solomonem, úryvky o vztahu s Jackem Kerouacem, Peterem Orlovsky a mileneckém vztahu s Nealem Cassadym

Film je v podstatě hraným dokumentem. Je poutavým poučením o "beat generation" a její době. Rob Epstein a Jeffrey Friedman se dlouhodobě zabývají gay tematikou. Za dokument o jednom z prvních otevřeně homosexuálních politiků Harvey Milkovi dostal Epstein v roce 1984 Oscara. Film Kvílení produkoval Gus van Sant režisér hraného filmu Milk.

Pocity: Ti kteří v soudní síni vystupují proti básni Kvílení se vždy opírají o schémata, škatulkují, porovnávají se zaběhnutým, přijatým. Verdiktem je, že každý má právo na svůj život a svobodné vyjádření svého prožitku. Nejsme schopni žít nekonformně, jsme stále více svazování řádem, pravidly, tak alespoň občas bychom si měli dovolit úlet.

James Franco (Allen Ginsberg) je přesvědčivý, zapálený, ale jakoby stále nesmělý, proslavený ve filmu Spider Man, ztvárnil též v televizním filmu Jamese Deana. Na závěr se objeví skutečný zpívající Allan Ginsberg.

Recenze: Věra Šmejkalová: http://www.rozhlas.cz/kultura/film/_zprava/817994

Rodová znamení, Lignes de faille, Nancy Hustonová 2006

Retrospektivní vyprávění čtyř šestiletých dětí, Sola, jeho otce Randalla, babičky Sadie a prababičky Klarysy (Erra) v období od roku 2004 do roku 1944, zhruba po 20ti letech. Sol vyrůstá jako americké dítě hyperprotektivní matky. Ovlivněn neomezeným přístupem k internetu je přemoudřelý, sebejistý a považuje se za dokonalého a předurčeného. Matka jej nedokáže ochránit před erotikou internetu a obrázků násilí z Abu Graib a války v Iráku. Jeho jedinou vadou na dokonalosti je znamení na spánku, které mu matka nechává odstranit, rána se však nechce a nechce hojit.

Randall prožívá svých 6 let kolem roku 1982, jeho matka se věnuje více výzkumu holocaustu a přednáškám než rodině, rodinu přestěhuje do Haify, kde se Randall setkává s židovským i arabským světem, prožívá dětskou lásku k arabské dívce v době bombardování palestinských utečeneckých táborů. I on má rodové znamení - svého netopýrka (Atalefa v hebrejštině), který je mu amuletem, ochráncem.

Sadie vyrůstá v Kanadě u prarodičů, protože její matka, zpěvačka s uměleckým jménem Erra, odešla od rodičů a nezodpovědně počala dítě s otcem, který se vytratil. Prožívá své dětské úzkosti a mindráky, skryté rodové znamení na hýždi chápe jako pohanu, poznamenání. Touží po matce, která si ji nakonec bere do svého rozháraného bohémského života, kde je dítě šťastnější než ve spořádané domácnosti prarodičů. Partner matky ji přivádí k židovství. Zasáhne ji však, když je svědkem matčiny nevěry s Jankem, který se náhle objeví.

Klarysa (Erra) vyrůstá v německé rodině spolu se sestrou, její bratr umírá ve válce, otce někdo udá. Do rodiny přichází Janek, který Klaryse prozradí, že je dítětem vsazeným do rodiny z Polska stejně jako on (jedná se o převýchovu ukradených dostatečně árijských dětí v německých rodinách). Učí jí polsky a plánují útěk. Klarysa začne zpívat písně beze slov (nemá kořeny). Na konci války se vysvětlí, že Klarysa není Polka, ale Ukrajinka. Není však Američany vrácena svým rodičům, protože ti jsou ve východním bloku, ale adoptována do Kanady. I ona má znamení na paži, které ji dává sílu přečkat těžké chvíle a přežít. Klíčová je příhoda s darovanou panenkou.

Dětská vyprávění jsou myšlénkově bohatší než by odpovídalo 6ti letům, ale je v nich obsažená dětská touha po lásce, dětské strachy a stesky i citlivé vnímání světa dospělých. Zajímavé je sledovat chování matek k dětem, které je u všech nějak deformované, otcové v téhle knize vyhrávají. Vychází to snad z osobního prožitku autorky?

Prolínají se různá prostředí, různá náboženství, ideologie, dějinné konflikty a momenty násilí (válka, převýchova dětí, holocaust, bombardování palestinských táborů, válka v Iráku, násilí v americké věznici).

Hlavní výpovědí je, že si životem neseme nejen svůj prožitek, ale i rodové znamení několika generací, které můžeme vnímat jako přítěž či hanbu či jako dar a zdroj životní síly.

Jedna z knih, která by se dala číst znovu.

RED, Robert Schwentke, 2010

Retired Extremly Dangerous.

"Film má být akčním comebackem Bruce Willise, jenž - naštěstí - i dnes dokáže vyvážit akční polohu jemnějším herectvím, aniž by působil trapně či prkenně. V tom mu ani tak nepomáhá scénář, který v mnoha ohledech drží pohromadě jen silou vůle, ale zejména chemie a jiskření mezi hlavními protagonisty-parťáky Helen Mirren, Morganem Freemanem a Johnem Malkovichem. Hlavně poslední ze zmiňovaných stvořil jednu z nejroztomilejších akčních figur - ujetého paranoika, křížence nájemného vraha a zestárlého hipíka, jenž žije v krytu pod svým stařičkým autem a podezírá každého kolemjdoucího, že usiluje o jeho život."

"Uhlazený Karl Urban je v roli padoucha Willisovi víc než důstojným spoluhráčem." Jana Julínková

Celkem výstižné. Staří parťáci potěšili, s kina jsme šli všichni s úsměvem. Pohodovka, "laskavý" akční film o špionech, který má jakousi patinu, nadsázkou upomene na bondovky či snad Muže z Honkongu či z Acapulca. Bruce W. je stále ve formě, Morgan F. je už opravdu starý, ale je to on, J. Malkovich je krásně šílený, Helen Miren (královna Alžběta) s těžkým kulometem oblečená v bílých šatičkách, na kterých průstřel zanechá jen decentní puntík, pobaví, k tomu Brian Cox jako její dávná láska a ruský superšpion. Karl Urban, kdyby se trochu uhladil a místy usmál, by mohl hrát nového Bonda. Film postavený na hercích více než na příběhu (ten je klasickou variací na mnohokrát obehrané téma), na nadsázce (i když sestřelení protitankové střely pistolí hraničí se Smrtonosnou zbraní), paradoxech, zábavných nápadech. Možná jsem už staromilský a důchod mi dýchá na záda, ale mile jsem se pobavil.